Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 10-15 hod.)
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Blog
30.10.2019 Edice
Antická knihovna
Antická knihovna obsahuje klasická díla řeckých filozofů, myslitelů a zhýralců. číst celé
Karel May
Karel May německý spisovatel dobrodružné literatury nejen o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi. číst celé
29. Balada v české literatuře
Maturitní otázka z českého jazyka na téma "Balada v české literatuře" s odkazy na knihy v antikvariátu. číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Blog
  3. Slovník
  4. Humanismus
18.06.2019

Humanismus

Od slova "humanus" = lidský, ušlechtilý, vzdělaný. Zájem poantického světa o antiku jako ztělesnění dokonalého lidství, kdy úmyslem bylo dosáhnout tohoto ideálu vzděláním - a to studiem ant. lit. (humaniora) jako příkladným výrazem antiky. V užším smyslu se pod h. rozumí lit. a duchovní osvojení antiky ve 14.-16. století jako doprovodný jev renesance. Pův. it. hnutí, kt. se zaměřilo na formální adaptaci klasické latiny (zvl. Cicero); h. věnoval také pozornost obsahové stránce antiky a rozšířil se takřka po celé Evr. It. humanisté se brzy začali cítit jako potomci Římanů (C. di Rienzo) a stále více usilovali o vymanění se z tradičních střv. pořádků. Kult antiky odkazoval humanisty především k lit. pramenům. S věd. akribií se hledaly, sbíraly a vydávaly staré rukopisy. Filol. vášeň se nezastavila ani před textovou kritikou bible či konstantinovské darovací listiny (L. Valla). Když it. humanisté na koncilu Unie Ferrary a Florencie (1438-39; basilejský koncil), především ale po pádu Konstantinopole (1453), navázali spojení s byz. učenci, obrátila se jejich pozornost k řec. a hebr. jaz. a lit. (od r. 1476 se na pařížské univ. vyučovalo řeč. a hebrejštině). Aristotelés, kt. podle scholastického tradičního podání předurčil střv. myšlení, byl z přístupných pramenů nově interpretován; mimoto zesílilo také novoplatónské hnutí (M. Ficino). Centrem it. h. byly Florencie Medicejských, papežský Řím (Alexandr VI.), Benátky, knížecí dvory ve Veroně, Ferraře, Urbinu, Mantově, Neapoli a rovněž univ. Nechuť k ustrnulému scholastickému způsobu výuky na univ. přiváděla k humanistům, kt. se tu však (zpravidla jako učitelé poezie) jen stěží mohli zavést, mnoho stoupenců mezi studenty. Nehledě na boj proti bezobsažnému způsobu výuky a proti špatné círk. latině, přivedla snaha o obecné lidské vzdělání, osvobozené od círk. autority, it. humanisty mnohdy do ostrého konfliktu se scholastikou. Před něm. humanisty 14. století nevyvstávala ještě otázka slučitelnosti ant. ideálu vzdělanosti s křesťanstvím. Na dvoře Karla IV. v Praze působil biskup a kancléř Jan ze Středy k povznesení lat. úř. řeči, zatímco řádoví bratři z Niz. byli svými lat. školami vzorem pro pěstování latiny. Ve druhé polovině 15. století se h. stále více prosazoval na univ. i v říšských m. Norimberku, Augsburgu a Štrasburku. Po vzoru it. vývoje vedl h. v Něm. kol. 16. století ke studiu něm. děj. (mj. K. Peutinger, J. Wimpfeling) a k polemice se scholasticky strnulým křesťanstvím ( Dopisy tmářů, U. von Hutten). Na počátku reformace došlo prostřednictvím kruhu erfurtských humanistů, (U. Zwingli, Ph. Melanchton, Hutten aj.), k dočasnému spojení s novým učením; ponejvíce však zůstal humanistům, právě tak jako nejvýzn. z nich, Erasmovi Rotterdamskému, teol. boj cizí (novohumanismus). Dále humanistická literatura.

Humanistická literatura

Evropská literatura 15.-16. století, která si dala za cíl obrodit souč. člověka podle vzoru antiky. Autoři opisovali a vykládali staré lat., později i řec. rkp., zdůrazňovali starý řec. ideál dobra a krásy, práva člověka jako jednotlivce, lidské vědění a jeho všestrannost, čímž se vymaňovali z pout střv. myšlení a círk. dogmat. Pěstovali lit. naukovou, prózu (historickou, právnickou, životopisnou), textovou kritiku, cestopisy, o svých objevech a názorech se vzájemně informovali v dopisech, určených pro veřejné čtení či publikování. V It. patřil k zakladatelům h. l. F. Petrarca, G. Boccaccio a Dante. Hnutí se rozšířilo do dalších zemí Evr.: Fr. (P. Ronsard, M. de Montaigne, F. Rabelais), Niz. (Erasmus Rotterdamský), Angl., Šp., Dalmácie (M. Marulić). V českých zemích se rozšířil po husitských válkách, začíná Dialogem českých pánů (1469) Jana z Rabštejna (1437 až 73). K jeho hl. představitelům patří Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461-1510), nejvýzn. z lat. píšících humanistů v Č. a na Mor., aut. veršované Žaloby k sv. Václavu na mravy Čechů (1489), prozaické úvahy O lidské bídě (1495), O lakomství (1495) a bohaté korespondence vedené s přáteli doma i v cizině. Jeho protichůdcem byl Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520), kt. programově psal č. a požadoval, aby spis. obohacovali vlastní nár. jaz. Jeho hl. dílem se stal právnický spis O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery (1499). V řadě spis. další generace vyniká Jan Blahoslav (1523-71), biskup jednoty bratrské, kt. shromažďoval a vydával materiál z děj. své církve, sestavil příručku hud. teorie Musica (1558) a kancionál Písně duchovní evanjelistické (1561), Filipikou proti misomusům (1567) vystoupil proti odpůrcům vyššího vzdělání, vydal Gramatiku českou (1571). Vrcholným představitelem posledního údobí h. l. je v Čechách J. A. Komenský.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Nepropásněte novinky, akce a slevy!
Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
Kde nás najdete

Černokostelecká 1168/90

areál Praga a.s.

Praha 10, 100 00 

Kontakty
Zákaznická podpora Modrovous.cz
Zákaznická podpora Modrovous.cz
(Po-Pá, 10-15 hod.)
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz