Bratříčku, zavírej vrátka legendární deska slaví výročí

„Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách.“ Zatímco invazní vojska vtrhla do Prahy, mladík s kytarou skládal píseň, která se měla stát symbolem doby. O několik měsíců později vydal Karel Kryl na prahu normalizace jednu z nejlepších desek české kultury. Komunistický režim byl však jiného názoru a nechal část nákladu rozřezat cirkulárkou. Album Bratříčku, zavírej vrátka vyšlo právě před padesáti lety.

Titulní píseň Bratříčku, zavírej vrátka Kryl napsal jen několik hodin po vpádu armád Varšavské smlouvy na území Československa. Traduje se, že vznikla přímo během okupační noci, sám Kryl ale v knižních rozhovorech uvádí, že jako první reakci na invazi napsal píseň Tak vás tu máme, která poprvé zazněla už 21. srpna při ranní cestě z Kojetína do Ostravy. Svůj slavný okupační žalm napsal až o něco později v Novém Jičíně.

„Bratříček spadl z nebe. Skutečně! Bylo to 21. srpna v Jičíně. Šel jsem po ulici a viděl dva malé kluky, byli to asi bráchové. Kolik jim mohlo být? Deset, možná méně, možná víc. Nevím! Seděli před zahrádkou, střapaté hlavy měli položené v dlaních a mluvili spolu. Bratříčkové! Mluvili dětsky prostě, mluvili o světě dospělých, který vnikl do toho jejich opravdového ryzího dětského světa,“

vyprávěl, jak k němu skladba přišla.

„Šel jsem a padaly na mne slova, věty, verše, šel jsem a obklopovala mne melodie. Byla to divná atmosféra a z ní vznikla tahle písnička, vznikla za dvě hodiny. Ještě týž den jsem ji zpíval na jičínském náměstí,“ vzpomínal.

Ten samý den stihl píseň v rozhlasu nahrát, aby se mohla začít šířit. Dnes legendární žalozpěv představuje nejen asi nejznámější titul z Krylova repertoáru, ale spolu s Modlitbou pro Martu také nejhlasitější hudební ozvěnu ztracené naděje pražského jara.

Kryl na Houpačce

Nakonec dal Bratříček jméno jedinému albu, které Karel Kryl vydal před svou emigrací. K vydání desky mu pomohl úspěch v rozhlasové hitparádě Houpačka, kterou připravoval dramaturg a publicista Jiří Černý. Navzdory době, která rychle utahovala šrouby, se rozhodl dát šanci nahrávkám z ostravského rozhlasu, za kterými stál tehdejší redaktor Miloš Zapletal.

„Já jsem mohl vzít Kryla na Houpačku jenom díky Mílovi Zapletalovi, který tenkrát pracoval pro ostravský rozhlas. Ten Karlovi, naprosto neznámému amatérovi, zařídil v ostravském rádiu nahrávání. Všecko, co je na Karlově prvním albu Bratříčku, zavírej vrátka, tak to jsou všechno ostravské nahrávky,“

upozorňuje Jiří Černý.

Krylovy písničky přitom zprvu nebyly úspěšné a z hitparády hned vypadávaly. To byl údajně také důvod, proč Supraphon na sklonku roku 1968 odmítl Černého návrh, aby mladému muzikantovi vydal vlastní album. Zlom na Houpačce ale přišel právě s písní Bratříčku, zavírej vrátka, která byla nasazena začátkem prosince. Poprvé skončila na druhém místě, následující Houpačku vyhrála a držela se na první pozici až do poslední Houpačky v březnu 1969, kdy byla zakázána už i repríza pořadu.

Existují alternativní pravdy o tom, že píseň měl Kryl rozepsanou už v roce 1967. „Nevylučuju, že Karel měl text rozpracovaný, a teprve když viděl z vlaku kolony zelených antonů, tanků a vojenských vozidel pomalovaných invazními pruhy, docvaklo mu to, a té písničce dal výslednou podobu,“ uvedl pro Český rozhlas muzikantův bratr Jan Kryl.

Závod s časem

Když Supraphon odmítl na Krylově prvním albu spolupracovat, obrátil se Černý během zimy na menší vydavatelství Panton, jehož ředitel Jan Hanuš nabídku překvapivě ihned přijal. V lednu 1969 Kryl podepsal s Pantonem smlouvu a deska vyšla v rekordním čase.

Černý upozorňuje, že v době, kdy výroba alba trvala většinou až rok, vnikl Bratříček vlastně za několik týdnů. Technici, kteří obvykle nikam nespěchali, si prý brali noční služby, když zjistili, že pracují na desce Karla Kryla. V mimořádném vysílání Houpačky 25. ledna zároveň zazněla většina písní z chystaného alba prokládaná citáty z Bible.

Vydání legendárního alba

Album vyšlo 24. března 1969 a k publiku se dostalo skutečně na poslední chvíli. První náklad desky se rychle prodal, ale hotový dotisk se už do obchodů nedostal. Musel zůstat na skladě a později byl zlikvidován.

„Tehdy jsem dělal na brigádě ve vydavatelství Panton, takže jsem na vlastní oči viděl, jak přivezli na dvůr cirkulárku a celé krabice desek přeřezávali na půlky,“

vzpomínal hudební publicista Josef Vlček.

Desce k obrovské popularitě a takřka kultovní pověsti pomohl také provokativní černý obal ilustrovaný snímkem Josefa Koudelky, který slavný fotograf pořídil právě v srpnových dnech. Autor fotografie na přebal dokonce původně navrhoval jinou svoji fotku – s dvěma mrtvými v průjezdu domu u pražského rozhlasu. To už však znamenalo příliš velké riziko, takže se nakonec na obalu objevil chlapec s terčem na zádech. 

Později o sobě Karel Kryl prohlásil, že se vydáním Bratříčka stal „tragédem národa“. Na desku, kterou Jiří Černý nejen vybojoval, ale také poskládal ze zpěvákova pestrého repertoáru, se přitom řada textů, jimiž Kryl reagoval na sovětský vpád, vůbec neobjevila – včetně již zmíněného protestsongu o „bratřích z krve Kainovy“ Tak vás tu máme.

Karel Kryl jako mnoho jiných invazi nesl velmi zle i proto, že měl k Rusům a ruské kultuře velmi blízko.

„Můžu potvrdit, že měl k Rusku a Rusům kladný vztah. Ale o to více negativní vztah měl samozřejmě k sovětskému režimu. To velmi přesně rozlišoval, tyhle dvě věci,“

upozorňuje novinářka Lída Rakušanová, která s Krylem spolupracovala v emigraci.