Československé licenční LP desky

V době renesance vinylů stojí za pozornost specifický jev předlistopadové éry ve východním bloku: zahraniční alba vydávaná licenčně u tuzemských labelů. Víte například, že u Supraphonu takto vydali alba Milese Davise, Herbie Hancocka nebo Charlese Lloyda?

Pro mnoho obyvatel socialistického Československa byla licenční deska Supraphonu nebo slovenského Opusu jedinou možností, jak se dostat k nahrávkám ze Západu (tedy vedle nelegálních burz a občasného dovozu).

„Licenční album bylo buď řadovou LP příslušného interpreta nebo skupiny, které v licenci převzaly dvě ze čtyř československých gramofonových firem a vydaly je v Československu, případně kompilace z nahrávek téhož, které pocházely z více alb nebo singlů. Vedle těchto nahrávek se samozřejmě objevovaly i kompilace z nahrávek více interpretů, zaměřených na určitý žánr nebo styl,“ 

popsal situaci Radek Diestler v průvodním textu výstavy v Popmuseu, která se na toto téma uskutečnila v roce 2009.

Pro takto licenčně vydaná zahraniční alba byla typická určitá specifika: sleevenoty neboli ediční poznámky českých publicistů na zadní straně, samostatné sešity s překlady textů písní, překlady názvů skladeb a občas i od zahraničního originálu odlišné obálky LP.

Dnes jsou vybraná licenční vydání ceněna sběrateli nejen u nás, ale i v zahraničí. V jazzovém kontextu stojí za pozornost např. LP původně vydaná pro mnichovskou ECM (třeba My Song Keitha Jarretta), nebo některá klasická alba z katalogu Columbie (Mahavishnu Orchestra, Future Shock Herbieho Hancocka, Heavy Weather od Weather Report, Miles Smiles od Milese Davise apod.).