Eddy Grant - All The Hits

Málo který hudební styl je možné označit za "čistý", to znamená, že vznikl jako něco naprosto původního; ne jako směsice nejrůznějších hudebních impulsů, které se nakonec poskládají do nové charakteristické a nezaměnitelné podoby. Také hudba, které se říká reggae, je vlastně souhrnem mnoha hudebnich forem, v nichž dominuji prvky rhythm and blues,soulua kalypsa. 

Hudba zvaná reggae  slavila první velké triumfy v polovině šedesátých let na britské hudební scéně, kam přišla spolu s muzikanty karibských ostrovů - především Jamajky a Baham. V té době se "nová" hudba těšila v Anglii takové oblibě, že vznikly desítky gramofonových firem zaměřených výhradně na reggae. V odborných listech si tento hudební směr vydobyl vlastní žebříčky, na vlnách éteru vlastní programy. Připomeňme alespoň jména: Desmond Dekker, Jimmy Cliff, The Wailers (a především předčasně zesnulý zpěvák, skladatel, textař a instrumentalista Robert Nesta Marley).

Pro reggae existuje několik dalších pojmenování, třeba ska, blue beat nebo rock steady. Reggae se od dob svého triumfálního vpádu na hudební scénu vrací na výsluní popularity poměrně pravidelně. Výrazně poznamenalo hudební život poloviny let sedmdesátých a znovu se vehementně prosadilo na přelomu dalšího desetiletí. Je zajímavé, že se prvky reggae objevují i v tvorbě umělců, kteří se jinak této hudební oblasti soustavně nevěnují (Stevie Wonder, Eric Clapton, Boney M, Bob Dylan aj.).

Reggae pracuje s poměrně úsporným nástrojovým obsazením, které je podřízeno výrazně pulzujícímu rytmu, diametrálně odlišnému od rytmických postupů používaných v angloamerické populární hudbě. Výraznou úlohu zde hrají bici nástroje a perkuse, které dodávají nahrávkám onu typickou až monotónní "houpavost", jež je pro snimky z oblasti reggae důležitým poznávacím znamením. Právě v ní tkví ona elektrizující atmosféra, sugestivnost a obrovské napětí.

EDDY GRANT (často také jako Eddie Grant, nar. 5. března 1948 v Guayaně), jehož největší úspěchy přináší toto album, začínal jako sólový kytarista, zpěvák a skladatel v sestavě britského kvintetu The Equals; jeho kariéra je neodmyslitelně spjata s jediným výrazným hitem nahrávkou skladby Baby Come Back (1968). Grant soubor opustil v roce 1971, aby se věnoval realizaci vlastních sólových projektů, a to samozřejmě jako zpívající autor.

Eddy Grant není typickým představitelem ortodoxního reggae, jak je chápáno v původní "ostrovní" podobě, ale právě oné hudební směsice, ve které se prolínají nejrůznější hudební prvky a vlivy, spektrum charakterizované násle-dujícími stylovými pojmy: rock, reggae, funk, kalypso, rhytm and blues.

Na svůj první velký sólový úspěch čekal Eddy Grant poměrně dlouho, až do roku 1979, kdy se výrazně prosadil nahrávkami Living On The Front Line a Walking On Sunshine. A potom už se na něj štěstí smálo stabilně: z oné šňůry úspěchů jmenujme namátkou tituly Do You Feel My Love, I Don't Wanna Dance (u nás Karel Gott jako Dívka závodník), Electric Avenue, nebo alba Live At Notting Hill a Can't Get Enough Of Your Love popřípadě Killer On The Rampage a Going For Broke.

Jeho melodická invence, zajímavé postupy autorské i aranžérské, nezvyklé harmonie, obdivuhodná práce s rytmem a každodenními obrazy ve verbální složce skladeb (vedle milostných témat si v Grantově tvorbě všimneme i netuctových pohledů na život barevného obyvatelstva) mu třeba vynesly kompliment britského listu Sounds: 

“Zdá se, že Eddy Grant má na to, aby se stal jakousi černou odpovědí na tvorbu Paula McCartneyho."

Eddy Grant není z těch, kdo by podle jedné formule, podle jediné úspěšné šablony tvořili jednu píseň za druhou. Samozřejmě, všechny mají jeho charakteristický rukopis, nezaměnitelný interpretační dotek a atmosféru, ale přitom je vlastně každá z jeho skladeb originální. Zřejmě je si dobře vědom toho, jak skončili Equals, když se snažili, aby se každá jejich píseň podobala jejich největšímu hitu.

Setkání s tvorbou Eddyho Granta, to je setkání s živou, životaschopnou a misty až živočišnou hudbou, která není umělým výtvorem chladné techniky nahrávacího studia a přísně racionálního přístupu, ale naopak obrazem každodenního života, z něhož zpívající autor také čerpá veškeré podněty pro svou uměleckou práci.

Miloš Skalka