Rock'N'Roll - hudební styl

Rock'N'Roll

Populární hudební žánr známý jako rock and roll vznikl ve Spojených státech na přelomu 40. a 50. let 20. století. Má kořeny v afroamerických hudebních žánrech, jako je jazz, gospel, blues a country. Nahrávky blues a country z 20. a 30. let 20. století obsahují první příklady rock and rollu, ale termín "rock and roll" se objevil až v roce 1954.

Nástrojové obsazení rock'n'rollu

V prvních žánrech rock'n'rollu byl hlavním nástrojem klavír nebo saxofon. V polovině až na konci 50. let 20. století tyto nástroje obvykle nahradila nebo doplnila kytara. Pro hraní klasického rock'n'rollu se obvykle používá kontrabas a jedna nebo dvě elektrické kytary. Elektrické baskytary a bicí soupravy si získaly oblibu v klasickém rocku po polovině 50. let. 

Rock & roll měl rozdělující vliv na jazyk, oblečení, postoje a způsob života. Je často zobrazován ve filmech, fanzinech a televizních pořadech. Někteří lidé se domnívají, že popularita této hudby mezi mládeží obou ras v Americe přispěla k boji za občanská práva.

Historie rock'n'rollu

Píseň "Rock and Roll" od skupiny Boswell Sisters zazněla ve filmu Transatlantic Merry-Go-Round z roku 1934. Ještě předtím, než měl výraz "rock and roll" jasnou definici, začal ho v roce 1942 používat Maurie Orodenker, spolupracovník časopisu Billboard, aby charakterizoval peprné písně, jako je "Rock Me" Rosetty Tharpe od skupiny Sisters, jejíž styl byl označován jako "rock and roll ghost singing". 

V roce 1943 byl v South Merchantville ve státě New Jersey založen podnik "Rock and Roll Inn" jako hudební podnik. Termín "rock and roll" se stal známým v roce 1951, kdy diskžokej Alan Freed z Clevelandu v Ohiu začal hrát tento hudební žánr a ve svém hlavním rozhlasovém pořadu jej tak označoval.

Komentátoři a hudební historici se o počátky rock'n'rollu vehementně přou.  Všeobecně se uznává, že vznikl na jihu Spojených států, kde se zrodila většina významných raných rock and rollových skupin, když se střetly různé vlivy a došlo k prolínání afrických hudebních tradic s evropskou instrumentací.

V Memphisu, New Yorku, Detroitu, Chicagu, Clevelandu a Buffalu žili černošští a bílí obyvatelé ve větším počtu než kdykoli předtím blízko sebe. Díky tomu si navzájem poslouchali hudbu a dokonce začali napodobovat své oblečení.  

Bezprostřední kořeny rock'n'rollu tkví v rhythm and blues, smíšeném buď s boogie-woogie a křiklavým gospelem, nebo s country hudbou 40. a 50. let. Zvláště významnými vlivy byly jazz, blues, gospel, country a folk.

Komentátoři se rozcházejí v názorech na to, která z těchto forem byla nejdůležitější a do jaké míry byla nová hudba přetvořením afroamerického rhythm and blues pro bělošský trh, nebo novým hybridem černošských a bělošských forem.

Dva velikáni rock'n'rollu

Bill Haley 

Jedním z původních amerických rock and rollových interpretů byl Bill Haley, celým jménem William John Cliffton Haley, Jr. Narodil se 6. července 1925 a zemřel 9. února 1981 v Harlingenu v Texasu. Se svou skupinou Bill Haley & His Comets nahrál jejich největší hit Rock Around the Clock. Je označován za zakladatele rock'n'rollu. V roce 1952 vedl skupinu The Comets (dříve The Saddleman) a jejich původní píseň Crazy Man Crazy se v roce 1953 dostala na první místo americké národní hitparády. Obsahovala saxofonové sólo, přímočarý doprovod s charakteristickým rytmickým vzorcem a Haleyho rytmický vokální projev. Brzy poté se Bill Haley & His Comets stal oficiální přezdívkou skupiny. Za svůj život prodal po celém světě přibližně 70 milionů desek. V roce 2007 byla v Mnichově a Filadelfii otevřena muzea Billa Haleyho a jeho skupiny. Při příležitosti 25. výročí jeho úmrtí v roce 2006 byl po něm pojmenován asteroid 79896 Billhaley.

Elvis Presley

"Král rokenrolu" Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 v Tupelu ve státě Mississippi a zemřel 16. srpna 1977 v Memphisu ve státě Tennessee. Podařilo se mu spojit blues, country a černošské spirituály jako zdroje inspirace a stal se nejvýznamnější osobností amerického rokenrolu.

Během své více než dvacetileté kariéry vytvořil řadu rekordů v prodeji alb a návštěvnosti koncertů. Více než 100 jeho singlů se dostalo do Top 30 v USA, přičemž 17 z nich se umístilo na prvním místě. Jeho desek se prodalo více než miliarda kusů.

Zpět do historie rock'n'rollu

Podle většiny fanoušků tohoto žánru začal rock s Billem Haleym a Elvisem Presleym v letech 1954 až 1956. Jak však dokazuje vzácná původní verze Jimmyho Prestona z roku 1948, afroamerický rock daleko předčil první samostatný hit Billa Haleyho Rock The Joint z roku 1952.

Počáteční hity bílého rocku s tímto "černým" rockem skrytě koexistovaly. I když je stále výrazný sklon považovat afroamerický rock za součást "prehistorie" žánru, přesto platí, že Afroameričané tvoří většinu rockového žánru.

Zejména jazz a swing byly jedněmi z prvních hudebních stylů, kteří ve 30. letech 20. století představili afroamerický zvuk převážně bílému publiku, a to jak v městských tanečních kapelách, tak v country swingu s bluesovými vlivy (Jimmie Rodgers, Moon Mullican a další podobní zpěváci).  Singl "Roll 'Em Pete" Big Joe Turnera a pianisty Petea Johnsona z roku 1939, který je považován za významného předchůdce rokenrolu, je jedním z obzvláště pozoruhodných příkladů jazzové skladby obsahující okamžitě rozpoznatelné znaky rokenrolu. Během druhé světové války a bezprostředně po ní byly velké jazzové kapely méně nákladné a jejich místo zaujala menší komba s kytarami, baskytarou a bicími.

Vznik jump blues v tomto období, zejména na západním pobřeží a na Středozápadě, předznamenal řadu pozdějších vývojových tendencí díky kytarovým riffům, silným rytmům a křičeným vokálům.

V dokumentárním filmu Hail! Hail! Rock 'n' Roll popisuje Chuck Berry, jak vytvořil okamžitě rozpoznatelnou rockovou kytaru přímým přenesením známé dvoutónové vedoucí linky jump bluesového piana na elektrickou kytaru. Chuck Berry proměnil standardní sestavu bluesové kapely tvořenou sólovou kytarou, druhým akordovým nástrojem, baskytarou a bicími v silný kytarový zvuk, který definoval rock and roll, a učinil z elektrické kytary ústřední bod žánru. Robert Christgau v roce 2017 tvrdil, že Chuck Berry "skutečně vynalezl rock'n'roll".

Skladba "Rock Around the Clock" Billa Haleyho, která byla nahrána v dubnu 1954, ale komerčního úspěchu dosáhla až v následujícím roce, je všeobecně považována za významný zlom v dějinách populární hudby, ale předcházela jí řada nahrávek z předchozích desetiletí, které jasně ukazovaly charakteristické prvky rock and rollu. 

Podle novináře Alexise Petridise Presleyho interpretace písně "That's Alright Mama" a Haleyho "Rock Around the Clock" neznamenaly počátek nového hudebního žánru:

"Byli to prostě první bílí umělci, kteří interpretovali zvuk, jenž byl již o téměř deset let dříve dobře etablován černošskými hudebníky. Byla to bláznivá, zběsilá, neidentifikovatelná rhythm and bluesová píseň s vokály, které hovořily o rocku."

Kromě toho měli své první rock and rollové singly také Chuck Berry, Bo Diddley, Little Richard, Jerry Lee Lewis a Gene Vincent.  Například elektrické kytarové sólo v hitu Chucka Berryho "Maybellene" z roku 1955 má teplé tóny, které produkuje jeho malý elektronkový zesilovač. 

Električtí bluesoví kytaristé jako Joe Hill Louis, Guitar Slim, Willie Johnson (ze skupiny Howlin' Wolfa) a Pat Hare však používali zkreslené power akordy dříve než kdokoli jiný na počátku 50. let.

Také Bo Diddley zavedl v roce 1955 "Bo Diddley beat" a osobitou techniku elektrické kytary. Tyto inovace byly inspirovány africkou a afrokubánskou hudbou a měly zásadní vliv na mnoho pozdějších interpretů.

Rhythm and blues

R&B mělo na rock and roll významný vliv, jak uvádí řada zdrojů, včetně článku Wall Street Journal z roku 1985 "Rock! It Still Has the Blues in It. Podle autora se "oba termíny používaly zaměnitelně" až do roku 1957. Rock and roll podle dalších zdrojů uvedených v článku kombinuje R&B s popem a country. 

Fats Domino, jedna z největších hvězd rock and rollu na počátku 50. let, nebyl přesvědčen, že jde o zcela novou hudbu.

"To, čemu se dnes říká rock'n'roll, je rhythm and blues," prohlásil v roce 1957.

V New Orleans jsem ho hrál patnáct let.  Podle časopisu Rolling Stone

"Je to správné tvrzení... všichni rockeři padesátých let, černí i bílí, narození na venkově i ve městech, byli zásadně ovlivněni R&B, černošskou populární hudbou konce čtyřicátých a začátku padesátých let."

Little Richard pak přidal uptempo fúzi boogie-woogie, neworleanského rhythm and blues a soulu a vroucnosti vokálů gospelové hudby a vytvořil tak svůj průkopnický styl téže doby.

LaVern Baker, který je méně často zmiňován jako jeden z hlavních vlivů, byl v roce 1991 přijat do Rock & Rollové síně slávy. Podle Síně slávy její "ohnivá fúze blues, jazzu a R&B předvedla její svůdný vokál a připravila půdu pro rock and rollový vzestup 50. let".

Rolling Stones a jejich rock and rollové období

Jednou z kapel takzvané britské invaze, která v roce 1964 zaznamenala v USA obrovský úspěch a byla spojena s kulturou vzdoru šedesátých let, byla skupina Rolling Stones.

Skupina nejprve hrála především covery svých bluesových idolů, ale následně zaznamenala větší úspěch s vlastními originálními písněmi, jako byly "(I Can't Get No) Satisfaction" a "Paint It Black", které se staly celosvětovou klasikou. Jedním z průlomových okamžiků skupiny bylo vydání prvního řadového alba Aftermath, z roku 1966.

Brian Jones se svými hráčskými ambicemi přidával do písní neobvyklé nástroje, včetně sitáru, marimby a cimbálu. V polovině šedesátých let skupina krátce experimentovala s psychedelickou hudbou, než se na albu Their Satanic Majesties Request (1967) vrátila ke svým "bluesovým" kořenům. V následujících letech vyšla kriticky i komerčně úspěšná alba Beggars Banquet (1968), Let It Bleed (1969), Sticky Fingers (1971) a Exile On Main St. (1972). V tomto období, které bylo nejchválenějším obdobím kapely, byla skupina uznávána jako "nejlepší rokenrolová kapela na světě".

V roce 1989 se kapele dostalo prestižního ocenění Rock & Roll Hall of Fame.

Rock and roll v Československu

Miki Volek

Jeho zájem o tento žánr podnítil článek o Elvisi Presleym v časopise Porcupine z roku 1956, který rock'n'roll označil za

"nový dekadentní hudební styl zrozený z prohnilého imperialismu"

Jeho první rokenrolové desky mu předala teta v Linci, což ho vedlo k přesvědčení, že tento žánr byl vynalezen v západním Německu.

Původní kapela

Miki Volek se v roce 1960 připojil ke skupině Crazy Boys, kde hrál na sólovou kytaru a obstarával doprovodné vokály. Dalšími členy skupiny byli hudebník Ladislav tajdl a později klávesista skupiny Olympic Mirek Berka. Vystoupení Crazy Boys na reprezentačním koncertě divadla Semafor v paláci Lucerna navštívily tři tisíce diváků. Když skončila jejich produkce, nechtělo publikum Volka pustit z pódia. V roce 1963 Miki Volek, tehdejší zpěvák skupiny, dobrovolně odešel na psychiatrii, aby nemusel nastoupit na vojnu, a Crazy Boys se rozpadli.

Zlatá éra

Po propuštění z léčebny ještě téhož roku začal hrát s kapelou Olympic, se kterou nahrál své první gramofonové desky a vystupoval v hudebním pásmu Ondráš podotýká divadla Semafor. Období kolem poloviny šedesátých let byla Volkova zlatá éra a stal se hvězdou srovnávanou s Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou nebo Karlem Gottem. Jeho nekonformní vystupování a neznalost angličtiny mu ztížily přístup do nahrávacích studií a do rozhlasu.

V této době se začaly naplno projevovat zpěvákovy sklony k alkoholismu a užívání drog (fenmetrazin a jiné medikamenty) poté, co od samého začátku jeho vystupování se jeho matka snažila pomáhat mu udržovat výkonnost pomocí dopujících léků, nad čímž postupem času ztrácel kontrolu. Od roku 1965 kvůli rozdílnému názoru Petra Jandy na další vývoj kapely v Olympicu pouze hostoval.

Ústup ze slávy

Po definitivním odchodu z kapely v roce 1966 začal hrát se skupinou Old Stars. V následujícím roce se připojil k hudebním pásmu Tak Co, Pane Barone, v divadle Semafor, kde Jiří Suchý a Jiří Šlitr nechali prostor pro jeho samostatnou tvorbu. Volek zde hrál například svou píseň Domovnice, kterou Jiří Černý zařadil i do neúspěšné rozhlasové hitparády Houpačka. V roce 1968 začal zpívat ve skupině Petra Kaplana Mickey & The Samuels. 

Se skupinou Transit zaznamenal v letech 1976-1979 částečně úspěchy, i když obecně trpěl následky užívání drog a alkoholu. Oženil se a na začátku 80. let začal chodit na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Volkova drogová a alkoholová závislost však způsobila, že manželství rychle skončilo a on se vzdal i vysokoškolského studia. Své první a jediné sólové album Miki Volek natočil v roce 1984.

Miki Volek zemřel ve svém bytě ve Veletržní ulici v Praze 7 na začátku srpna 1996. Nejpravděpodobnější příčinou úmrtí bylo krvácení do jícnu v důsledku dlouhodobého, hojného požívání alkoholu.

Český Elvis Karel Zich

Karel Zich působil ve Spirituál kvintetu v letech 1969-1973. Na albu Stopy amerického západu z roku 1969 vyšly skladby Doney Gal a Kovbojský nářek. O dva roky později byl v češtině zpřístupněn hit In The Ghetto, který se stal Elvisovým hitem.

V roce 1976 vydal House No. 5, první album ze své sólové kariéry, kterou zahájil v roce 1974. Zpíval převážně původní písně, i když se občas spojil se známými písničkáři (Bohuslav Ondrák, Petr Janda, Karel Svoboda aj.). Do svého repertoáru zařazoval také písně z Alenky v říši divů, Mostů, katalogu Elvise Presleyho a dalších děl. V anketě Zlatý slavík zaznamenal nejvyšší vzestup, když se v polovině sedmdesátých let  posunul ze 112. na čtvrtou pozici.

V roce 1979 založil doprovodnou skupinu Flop. Vydal 15 alb a 50 singlů. Mezi jeho významné nahrávky patří jedna z konce 80. let s ikonickou americkou královnou rock'n'rollu Wandou Jackson, která v 50. letech vystupovala také s Elvisem Presleym. Dvakrát vystupoval a spolupracoval s Lenkou Filipovou. 

Karel Zich natočil také řadu duetových nahrávek, zejména s Pavlem Bobkem, Petrou Jan, Vlastou Průchovou, Jitkou Zelenkovou, J. Vondrákem a Yvonne Přenosilovou. V letech 1969-1973 byl členem Spirituál kvintetu. Na albech Stopy amerického západu z roku 1969 vyšly skladby Doney Gal a Kovbojský nářek. O dva roky později byla v češtině zpřístupněna skladba In The Ghetto, Elvisův hit. 

Když Karel Zich dostal infarkt po potápění poblíž korsického městečka Porto-Vecchio, nečekaně na dovolené zemřel. Na Vinohradském hřbitově byl uložen k poslednímu odpočinku.

Zajímavost nakonec

Rock and Roll byl nepohodlný zpočátku jak západnímu, tak východnímu systému. Interpretům v USA bylo zpočátku vytýkáno, že propagují černoškou hudbu a svým nevhodným  vystupováním na jevišti kazí mládež.  Ve státech východního bloku zase, že mládež je kažena  hudbou z USA, nevhodným oblákáním a účesem.  Zajímavé je, že pro oba politicky rozdílné systémy, byl Rock and Roll zpočátku nepohodlný.