Karel Gott 20 nejoblíbenějších písniček

Přemýšlel jsem proč vlastně sestavovat seznam mnou dvaceti nejoblíbenějších písniček zesnulého Mistra Karla Gotta, které nezaslouženě unikaly pozornosti médií a někdy i publika, když každé rádio omílá top 20 největších hitů.

Karel Gott ve světě

Inu rád bych poukázal na písničky, které unikly obecnému střednímu toku a přesto si zaslouží znovu oprášit a připomenout. Když tyto písničky zazní, potěší srdce nejednoho posluchače nebo hudebního kritika. Buď tím, jak je Mistr zazpíval, nebo tím, jak důležitou roli hrály ve vývoji české populární hudby.

Ale nedá se nic dělat, každá taková top 20 je subjektivní.

1. Když jsem já byl tenkrát kluk 

singl (1971)

Tuhle krásnou píseň napsal Charles Aznavour jako Hier enocore (v anglické verzi Yesterday, When I Was Young) čtrnáct let před Karlem Gottem. Gott měl v té době daleko do šansoniéra, což je znát v naleštěném stylu, blízkému hvězdám amerického středního proudu, které si Aznavourův šanson okamžitě zamilovaly, ale Zdeněk Borovec napsal k sladkobolné písni text, v němž je dobře vyvážená míra sentimentu, smutku i skryté sladké rozkoše ze života. To není jen o Gottovi, ale o spoustě z nás.

2. Maria

Z alba Zpívá Karel Gott (1965)

Takhle zněl Karel Gott, když měl co říci a věděl, jak to chce sdělit. Když našel klíč k písni ve svém nitru, a ne v pouhé technice. Maria z Bernsteinova muzikálu West Side Story pro něj byla na debutové desce ideálním skokanským můstkem. Odrazil se a vzlétl vstříc nevídaným výškám.

3. Malá píseň 

singl (1964)

Jedna z prvních Gottových nahrávek je autorským dílem teprve devatenáctiletého Petra Hapky a jeho tehdejšího dvorního textaře Petra Rady. Inspirací byl pravděpodobně úspěch francouzského vokálního okteta Les Swingle Sisters, které se úspěšně pokoušelo spojit barokní hudbu s jazzem. Je na ní znát, s jakým zanícením se Gott tohoto napůl jazzového kousku chopil, a když po minutě začne scatovat, nemá píseň chybu.

4. Something about John Coltrane

Nahrávka z roku 1965 (vydáno roku 1998 na Eva Pilarová - Karel Gott ‎– Recitál)

Ve scatovaném jazzíku Alice Coltraneové, věnovaném jejímu zesnulému manželovi, saxofonistovi Johnu Coltraneovi. Na archívní nahrávce ze společného recitálu zlatých slavíků smaží úctyhodná sestava muzikantů v čele s Ferdinandem Havlíkem, Evženem Jegorovem a Karlem Růžičkou. Snímek je z pětašedesátého, na své vydání si však počkal půl století.

5. Eloise

singl (1970)

Jednohitová pop hvězda Barry Ryan napsal spolu s bratrem svou efektní píseň v roce 1968 a Gott k ní přistoupil až nějakou dobu po tom, co byla celosvětovým hitem. Na svou dobu to byla neobvyklá záležitost. Trvala přes pět minut, měla dramatický charakter, prostor pro falzet a nečekanou pomalou střední pasáž. Gott se s náročnou písní vyrovnal bravurně a víceméně původního autora utřel levou zadní. A že to je hodně náročná věc, o tom se o čtvrt století později přesvědčila Bára Basiková!

6. Dva staří blázni 

Z kompilace Belcanto (1996)

Málokdo ví, že neapolskou canzonettu Mattinata napsal Ruggero Leoncavallo v roce 1904 pro Enrika Carusa. Byla to pravděpodobně úplně první píseň napsaná přímo pro gramofonovou nahrávku. Lyrický tenor Gott měl v tomto případě těžkou pozici, protože tohle byla jedna ze srdečních písní hrdinského tenora Luciana Pavarottiho. Vsadil proto všechnu svou sílu na kouzelný text Eduarda Pergnera. Kdo z nás by neznal ty kouzelné chvíle, kdy v atmosféře přátelství a porozumění popíjíme s přáteli až do kuropění! Mattinata vyšla na méně známém Gottově albu Belcanto, které vyšlo pod hlavičkou vydavatelství GoJa, takže ji vydal víceméně vlastním nákladem.

7. Měsíční řeka

Z alba Zpívá Karel Gott (1965)

Původní scéna z filmu Snídaně u Tiffanyho s broukající Audrey Hepburnovou na okenním parapetu je asi nepřekonatelná. Ale málo platné, nahrávka mladého Karla Gotta má všechno, co má mít. Především ne­opakovatelnou náladu a sound šedesátých let. Zpěvák byl v nejlepší formě a Manciniho melodie mu padla jako ulitá, včetně toho působivého finále.

8. Deštivý den 

Z alba Romantika (1978)

Nejznámější píseň Eltona Johna You Song natočil Gott pro album Romantika, na němž najdeme také Bratra Jana nebo jinou známou milostnou píseň Když milenky pláčou. Život mě několikrát přesvědčil, že tohle je mezi na ženy útočícími gottovskými love songs absolutní jednička. A to přesto, že pointa nakonec prozradí, že krásná slova vyznání, která napsal Pavel Kopta, nesměřují k žádné ženě, ale k angorské kočce.

9. Ptačí nářečí

Z alba Zpívá Karel Gott (1965)

Oh, Lonesome Me z dílny nashvillského hitmakera Dona Gibsona. TOČR pod vedením Jiřího Vobruby swinguje až hanba a nová štika v českém poprybníčku sebou mrská v rytmu country. Je v tom určitá nevinnost, přirozený svit, který čerstvá hvězda brzy ztratila. Text Jiřího Štaidla o „hloupým kosákovi“ přímo svádí k vyřvávání u hospodských stolů a táborových ohňů.

10. Rezavý nůž

singl (1965)

Tohle je skoro neznámá písnička Ladislava Štaidla a textaře Trezoru Rostislava Černého. Na běžný český vkus není sice moc chytlavá, ale je to první stoprocentní česká skladba na hranicích soulu a rhythm-and-blues. Gott v ní chytil nečekaně silný bluesrockový drajv a podpořen primitivními elektrofonickými varhanami, saxofonovým sólem a tak trochu žižkovskými dívčími hlasy vytvořil pravděpodobně svou vůbec nejsyrovější skladbu. Mimochodem stejný den Gott dokončil také písničku Isabella. První, pod níž byl podepsán jako spoluautor.

11. Sám 

singl (1965)

Písnička Please, Help Me I ́m Falling, původně z roku 1960, byla největším hitem amerického countryového zpěváka Hanka Locklina. V historii české populární hudby má důležité místo jako jedna z prvních písní, které v Československu zvěstovaly příchod éry pop-country. Samozřejmě, že spolu s Hříbětem Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře nebo s řadou písní Waldemara Matušky. Však také autorem textu byl tehdejší oblíbený Matuškův textař Ivo Fischer. V písničce je skryto něco z Gottových let kovbojského dospívání, kdy jezdil s kamarády na tramping, ale i budoucí předzvěst country ovlivněných alb z konce sedmdesátých let.

12. Vlak

Z alba Karel Gott ’76 (1976)

Je to dobrá píseň, nebo špatná píseň, nebo jaká je to píseň? Na každý pád je to mazec. Naefektovaná kytara kvílí a kváká přes skandovaný text, který zplichtil František Ringo Čech. Melodie: Jiří Schelinger. Bylo by asi zábavnější, kdyby tuhle zběsilost zachraptěl bigbíťák Schelinger osobně, ale v Gottově podání je něco půvabně absurdního.

13. Zloděj dobytka 

singl (1965)

I tahle písnička má svou historii. Skladatelé nesmrtelných amerických standardů Harry Warren a Johnny Mercer ji napsali v roce 1938 pro americkou pěveckou legendu Binga Crosbyho jako trochu rychlejší swingový slaďák. V jednašedesátém ji oprášil ve svižnějším tempu jiný velký americký zpěvák Bobby Darin. Gott s Jiřím Štaidlem vyšli z této verze, přidali na řízném rock ́n ́rollovém drajvu a místo vlezlého podbízení se krásné dívčině vsadili na drsné kovbojské téma. Bylo to vizionářské. Výsledek posunul skladbu až někam k jižanskému rocku, který se zrodil v USA až čtyři roky po Gottově provedení.

14. Na rozloučenou

Z alba Romantika (1978)

Proslulý Valčík na rozloučenou (Auld Lang Syne) z pera skotského barda Roberta Burnse je písní, při níž přátelé držíce se za ruce dávají vale starému roku a prozpívávají se do novoročního jitra. Gott spojil klenutý nápěv s inteligentními slovy textaře Iva Fischera, takže výsledek nezní jako stotisící prvá špatná variace na orchestr Guye Lombarda. Opravdu! Docela dobře se to poslouchá.

15. Pábitelé 

Z alba Muzika (1985)

Melodie Ladislava Štaidla je dokonalou ilustrací Gottova směřování v druhé polovině osmdesátých let. Německý trh v té době prožíval italskou invazi a elegantní Pábitelé jsou napsáni tak, aby tento trend reflektovali. Text Eduarda Pergnera je slátanina non plus ultra. Nefunguje ovšem na bázi obsahu, ale na jednotlivých slovech, která z nepřehledného textu místy vyplouvají. Gott je tu v životní formě a hymnickou melodii zpívá s nenapodobitelnou suverenitou v efektním závěru.

16. Před naší, za naší (Prašná cestička) 

Z kompilace Mrazík - Pohádkový Muzikál Na Ledě (1998)

Gott jako Ivánek v Mrazíkovi! Mistr nazpíval mnoho lepších písní, ale tahle ho představuje jako zpěváka, jenž uměl zpívat s nadhledem a měl smysl pro humor, který před dvěma roky po natáčení společné písně Kto dokáže označil Igor Timko z No Name jako „potutelný“. Až současná gottománie skončí, Gott se vrátí v lidských myslích do oblíbené polohy „zpěváka Vánoc“. Mrazík k nim nezbytně patří, stejně jako Gottova nejlepší dlouhohrající deska Vánoce ve zlaté Praze. Ta je ale zářivě slavnostní a troška Gottova úsměvu určitě přidá vánočním svátkům ještě jiný rozměr. Ale pozor, ve filmu ji zpívá Josef Zíma!

17. Má dívenka jak růže jest

Z alba Koncert pro Tebe / Just for You (1983)

A legendární skotský básník Robert Burns ještě jednou, tentokrát zhudebněný skladatelem Zdeňkem Fibichem. Album Koncert pro Tebe, pro export nazvané Just for You, je zpěvákovou poctou světu operety. Kromě hudební maličkosti Má dívenka jak růže jest si tu Gott troufl na melodie Schubertovy, Lehárovy či Johanna Strausse mladšího.

18. Zloděj dobytka

Singl (1965)

Písničku Zloděj dobytka (You Must Have Been a Beautiful Baby) z repertoáru Bobbyho Darina zpíval původně v pražském divadle Semafor Miki Volek. Text Jiřího Štaidla správně zasekává a v Gottově líbeznější verzi se vypalovačka na malých deskách (SP) dostala do všech domácností.

19. Korunou si hodím

Singl (1970)

Down on the Corner z repertoáru americké country-rockové kapely Creedence Clearwater Revival. V tomto případě je důležité vidět dobový klip, pořízený v restaurantu Myslivna. Nadupané, roztančené video plné poletujících dlouhovlásek v minisukních totiž dokonale vystihuje atmosféru raných „sedmdesátek“, pokud si tedy dokážeme odmyslet všudypřítomné normalizační dusno. Přesně takhle by to rozpálil i Vladimír Mišík nebo Petr Novák. Škoda že podobná muzika po roce 1971 v našich krajích velice rychle utichla.

20. Když pláčeš, když se směješ

Z alba Řekni, kde ty kytky jsou (2017)

U příležitosti 90. narozenin textařky Jiřiny Fikejzové připravil její syn, skladatel a multiinstrumentalista Daniel Fikejz netradiční kompilaci, pro niž zremixoval některé z jejích nejpovedenějších kusů. Došlo i na baladu Itala Bobbyho Sola Když pláčeš, když se směješ, nazpívanou Karlem Gottem v roce 1965. Dan Fikejz dodal původní nahrávce barovou atmosféru, takže máme pocit, jako bychom Mistra poslouchali v night clubu na předměstí – a ne v Las Vegas ani ve Sportovní hale.