The Manhattan Transfer - The Best Of The Manhattan Transfer

Manhattan Transfer se jmenuje jedno velké newyorské nádraží a po něm také nejslavnější vokální skupina, kterou se na začátku osmdesátých let chlubí světová jazzová scéna. Čtverice zpěváků vedená Timem Hauserem okouzluje většinu posluchačů málokdy vídanou perfektností každého živého vystoupeni, atraktivní pódiovou show a také repertoárem, který mluví z duše zejména střední generaci.

Když Tim Hauser v roce 1969 zakládal první vokální skupinu, naplňoval tím svůj největší životní sen, o kterém uvažoval už v dobách, kdy se ještě živil jako pracovník inzertní a marketingové kanceláře a všechen volný čas věnoval studiu hudební teorie a kompozice. S neodbytnou myšlenkou na vlastní vokální skupinu se nerozloučil ani když v roce 1959 nastoupil do rhythm and bluesového souboru Criterion, během pozdějšího čtyřletého působení v roli disc jockeye či při spolupráci se skupinou Jima Croceho.

První krůčky kvarteta však nebyly právěs úspěšné, k rozhodující změně došlo teprve poté, co v roce 1973 Tim Hauser skupinu od základu přestavěl z původního složení zůstal jen on sám. Při výběru nových spolupracovníků měl mimořádně šťastnou ruku, a tak už po šestiměsíčním usilovném zkoušení se uskutečnila premiéra pořadu, který provázely nadšené recenze kritiků nebývalý zájem obecenstva. A byly to především staré swingové písničky, dobově laděná výzdoba jeviště a dokonale secvičené krokové variace celé čtveřice, které Manhattan Transferu zabezpečily náhlou a nečekanou oblibu, byla dokladem, že srozumitelná, chytře aranžovaná a především mistrovsky a razantně provedená hudba má stále široké možnosti uplatněni - tím větší, čím radostnější atmosféru dovede vykouzlit.

Už první, po skupině pojmenované album Manhattan Transferu z roku 1975 mělo u diskofilů živý ohlas. K popularitě kvarteta přispělo i jeho hostování na mezinárodní rozhlasové výstavě v západním Berlíně, kde čtveřice svým suverénním vystoupením bez použití playbacků smetla veškerou konkurenci. Druhé album z podzimu 1976 nazvané Coming Out, však už naznačilo, že Tim Hauser se svými spolupracovníky - Laurel Masseovou, Janis Siegelovou a Alanem Paulem nechtějí spoléhat jen na onu nostalgickou swingovou vinu, která je proslavila, ale že se dovedou stejně dobře vypořádat se skladbami z repertoáru folkového Kingston Tria, předních reprezentantů černošské společnosti Motown rockera Todda Rundgrena.

Tim Hauser totiž správně pochopil, že úspěch skupiny v budoucnu nezaručí stereotypni setrvávání u toho, čím se proslavila, ale že je nutné přinášet stále něco nového a umělecky zajímavého. A tak třetí album z ledna 1978 Pastiche zase nabídlo výběr od Ellingtons přes Supremes až po francouzský šanson. 

V témže roce Manhattan Transfer absolvoval další evropský zájezd a v dubnu a květnu vystoupil na koncertech ve Velké Británii. Záznam živých vystoupení pak vyšel na desce, která nabízí skutečně obdivuhodně provedené písně z nového i staršího repertoáru skupiny v němž se dravý swing a improvizované chorusy střídají s rafinovaně vzrušivými jihoamerickými rytmy a harmonicky zajímavými evergreeny.

Že to Tim Hauser se stálým vývojem skupiny myslí opravdu vážně dokládá i skutečnost, že na dalším, v pořadí pátém albu Extensions z roku 1979 si čtveřice troufla i na slavnou skladbu Joa Zawinula z repertoáru skupiny Weather Report, zosobňující elektrický jazz sedmdesátých let Birdland. Odklon od nostalgického sentimentu z prvního období skupiny už jen dotvrdilo album Mecca for Moderns z roku 1981, obsahujici mj. i několik původních titulů kytaristy, hráče na klávesové nástroje a aranžéra Jaye Graydona.

Vraťme se však ještě k obsazení kvarteta. Vedle zakladatele a vůdčí osobnosti Tima Hausera sestávalo z Laurel Masssové, která dala přednost voláni múz před dřívějším povoláním servírky, z Janis Siegelové, vybavené zkušenostmi pianistky, kytaristky, zpěvačky a dokonce skladatelky z dob působení v dámském triu, a z vystudovaného herce Alana Paula, který byl pro soubor přínosem i jako tanečník. K jediné změně došlo v roce 1979, kdy se na sólovou dráhu vydala razantní rudovláska Laurel Masseová a její místo zaujala Cheryl Bentynová.

Každé z alb Manhattan Transferu je jednolitým, stylově sevřeným celkem. Výběr The Best of, který v roce 1981 pořídila firma Atlantic, sice už tak homogenní neni dokumentuje totiž vývoj skupiny od roku 1975 do vydání LP Mecca for Moderns v roce 1981, tedy za období, kdy čtveřice několikráte měnila repertoár jako protihodnotu však nabízí pestřejší a rozmanitější náplň, dobře reprezentující mnohostranné kvality kvarteta i jeho umělecký posun vpřed.

Éru těch prvních úspěchů zastupují tituly, vybrané z debutového alba Manhattan Transferu z roku 1975 u nás po válce populární slowfox Candy či sladce sentimentální skladba Gloria, evokující vzpominky na styl skupin Modernaires a Ink Spots, spirituálový titul Operator a houpavá Java Jive.

Třetí album Pastiche z roku 1978 je zastoupeno instrumentálním hitem Jimmyho Giuffreho Four Brothers, původně určeným pro čtyři saxofonisty orchestru Woodyho Hermana, v náročné vokální úpravě Janis Siegelové. Další přepracovaná instrumentálka glennmillerovské Tuxedo Junction byla zaznamenána při jednom z britských koncertů pro živě nahranou desku z roku 1978. Na zbytku snímků již slyšíme novicku Cheryl Bentynovou. Jsou to čtyři skladby z alba Extensions (1979) světový hit Birdland, spojené tituly Twilight Zone, Twilight Tone, dále Trickle Trickle v duchu prvních rockových odpichovek a konečně evergreen Body and Soul, který je holdem vynikajícímu jazzovému saxofonistovi Colemanu Hawkinsovi (1969), jehož typické improvizace jsou přepsány pro vokální kvarteto. Konečně dvěma snímky je zastoupeno i poslední album Mecca for Moderns z roku 1981- vedle titulu Boy from New York City je to i závěrečná píseň A Nightingale Sang in Berkeley Square v úpravě vedoucího jiné proslavené skupiny Singers Unlimited Gena Puerlinga pro čtyři lidské hlasy á capella. Tvoří suverénní tečku za setkáním se čtyřmi obdivuhodnými zpěváky, kteří pod jménem Manhattan Transfer v historii jazzového zpívání už dnes znamenají tolik, co legendárni Mills Brothers, Andrews Sisters, Four Freshmen či Hi Lo's.

Stanislav Titzl