Phil Collins - No Jacket Required

Ze tří pozůstalých z klasického obsazení britského rockového souboru Genesis po odchodu Petera Gabriela a Steva Hacketta byl Phil Collins poslední, kdo se představil veřejnosti vlastním sólovým albem. Oba jeho partneři, hráč na klávesové nástroje Tony Banks i kytarista a baskytarista Mike Rutherford , kteří byli členy už středoškolského souboru Anon zárodku pozdějších Genesis , tak učinili o rok, resp. dva dříve. 

Když přišel se svým albovým debutem Collins, bylo mu rovných třicet. V sobě si nesl ještě ne zcela zhojenou jizvu po rozpadlém manželství a na desce nazvané Face Value to občas bylo slyšet.

S Collinsovým odhodláním k vlastnímu albu se to mělo obdobně, jako s jeho postavením sólového zpěváka v mateřské skupině Genesis, když v září 1975 zůstalo u mikrofonního stojanu prázdné místo po Peteru Gabrielovi. Collins si tuto novou pozici v Genesis doslova pět let vyseděl za bicí soupravou, na níž dokonce V úmorném, něk několik měsíců trvajícím konkursu trpělivě doprovázel každého z více než čtyř set adeptů na post, který nakonec spoluhráči svěřili jemu samému.

Přesto je Phil Collins vším jiným než váhavým střelcem. Řekne-li někdo, že posedlost hudbou nachází u něho průchod v obdivuhodné aktivitě, bude to znít jako fráze a sotva to vystihne skutečnou šíři Collinsových hudebních zájmů. Jakoby nestačilo, že právě se změnou jeho statutu u Genesis nastává hned s prvním albem, které nazpíval v úloze vedoucího zpěváka A Trick Of The Tail , v historii skupiny předtím nevídaný vzestup. Takřka zároveň přichází v roce 1976 na trh i album Unorthodox Behaviour , první počinek skupiny Brand X . Jinými slovy jakéhosi záhumenku pěstovaného Collinsem v následujících pěti letech v mimopracovní době u Genesis , na němž se mu mimochodem v letech 1978-79 urodily dva tituly pro nejlepší britskou jazzovou skupinu v čtenářské anketě týdeníku Melody Maker.

Phil si ale přitom všem stačil zahrát na několika experimentálních albech rockových avantgardistů Briana Ena ( Another Green World , Before And After )  u Guildfordu v hrabství Surrey, dohodil mu Peter Gabriel nejenom studio Townhouse v Londýně, ale i svého zvukového inženýra Hugha Padghama, kterému zůstal věrný až do dnešních dnů.

Otvírací číslo Collinsova albového debutu Face Value In The Air Tonight vyšlo předtím na singlu, který se vzápětí po vydání vyšvihl do čela světových hitparád. O měsíc později února 1981 se během jediného týdne octla z 20. na 1. místě albového žebříčku Melody Makeru také Collinsova velká deska. Skutečnost, že na této pozici vystřídala Lennonovo poslední album Double Phantasy v období, kdy se celý rockový svět ještě pomalu vzpamatovával ze vzpamato šoku z Johnovy násilné smrti, mluvila sama o sobě. Když se v polovině listopadu o rok později objevilo Collinsovo další album Hello, I Must Be Going , historie se opakovala. 

Na konci měsíce už jednoznačně vedlo většinu tabulek. Tentokráte nezůstalo jen u studiového projektu a Collins se s devíti člennou skupinou, která se na desce podílela, vydal I na úspěšné turné.

Společným rysem všech Collinsových sólových počinů včetně jeho poslední LP No Jacket Required je hudba o poznání prostší, než jakou produkují Genesis. O tom, že záměrně proklamovaná přímočarost neznamená v jeho případě naivitu a ústup od kvality, nás lépe než cokoli jiného přesvědčí samotný poslech alba. Collins dokáže svým ve většině spíše narativním songům vtisknout přesvědčivou naléhavost a výrazovou i stylovou čistotu, kterou mu mohou závidět i vlastníci mnohem osinivějších hlasů. Nadto je vyznění každé písně podtrženo dokonale funkčními aranžmá a jejich svrchovaně suverénním zvládnutím kterýmkoli z přítomných hudebníků. 

„Když jsem v kapele, podřizuji se jejímu myšlení. Mimo Genesis jsem však svobodný člověk" 

říká Phil na adresu všech Tomášů, nevěřících na jeho věrnost domovskému souboru.

Buď jak buď, zůstává faktem, že Collinsovy osobní úspěchy zatím existenci Genesis nikterak neohrozily. Dlouhodobé partnerství patří ostatně k dalším vlastnostem, které Collinse charakterizují na rozdíl od tolika rockerů, kteří mění své spoluhráče bezmála tak často jako košile. Na všech jeho deskách hraje například kytarista Daryl Steurmer , příležitostný člen Genesis, od nichž si někdy vypůjčuje" i černého perkusionistu Chestera Thompsona . Příležitostně se na nich objevují bývalí spoluhráči ze skupiny Brand X, i tentokrát je přítomen černošský saxofonista Don Myrick z hvězdného obsazení Earth, Wind And Fire , kteří se podíleli už na předchozích albech. A zajisté není náhodná ani účast Petera Gabriela , byť spíše symbolickou přítomností ve sboru závěrečné písně Take Me Home.

Antonín Matzner