Počátky výroby gramofonových desek

Koncem prvního desetiletí 20. století se stávaly gramofonové desky stále žádanějším obchodním artiklem. V říjnu 1901 nahrál ve Vídni první české snímky tenor vídeňské Dvorní opery František Pácal.

Pácalovy snímky byly lisovány na jednostranných deskách o průměru 17 cm značky "Berliner Record" v Hannoveru firmou "Deutsche Grammophon Gesellschaft", v první lisovně gramofonových desek na evropském kontinentě, kterou řídil bratr vynálezce gramofonu Emila Berlinera Josef Berliner.

Na začátku těchto snímků se ještě objevuje hlášení "přijetí pro gramofon". Od dob Pácalových nesmělých počátků pořídili technici firmy "Deutsche Grammophon Gesellschaft" v letech 1902-1909 několik stovek českých nahrávek. Vedle snímků našich vynikajících pěvců, jako byli Ema Destinnová, Karel Burian a Otokar Mařák, zaznamenali herecké mistrovství Jindřicha Mošny, hudební výkony legendární "Kmochovy hudby sokolské" z Kolína za řízení samotného Františka Kmocha, několik stovek snímků "Hudby Sokola žižkovského" za řízení kapelníka Arnošta Hermana, včetně staropražských kabaretních umělců bratří Hartmanů a komiků Aloise Tichého a Ferdy Kohouta.

Výroba českých gramofonových desek v hannoverské lisovně byla finančně nevýhodná. Prodejní cenu desek totiž nadměrně zatěžovala rakouská dovozní cla. V roce 1909 ředitel "Deutsche Grammo-phon Gesellschaft" Josef Berliner rozhodl zřídit výrobnu gramofonových desek a gramofonů přímo na území Rakousko-uherské monarchie.

Vstup gramofonového průmyslu do Čech

Pro dobrou dopravní dostupnost a levné zdroje energií zvolil pro sídlo budoucí filiálky Ústí nad Labem. Filiálka měla název "Rakouská gramofonová společnost s. r. o., Ústí nad Labem". Berliner výhodnou koupí získal pozemky v Kramolech v sousedství dnešního fotbalového hřiště. V roce 1910 byla továrna dokončena a zahájila provoz. Produktem firmy byly 25 cm desky značky "Gramophon Concert Record", které se prodávaly za 2-4 rakouské koruny a 30 cm desky "Gramophon Monarch Record" za 4-16 korun. Tyto desky měly na etiketě tradiční logo Berlinerovy firmy - psa naslouchajícího hlasu svého pána. V roce 1911 zavedla firma z konkurečních důvodů výrobu "lidových" desek na značky "Zonophone Record" za dumpingové ceny 1-2 koruny.

Desky se v samotném Ústí nenahrávaly, pouze lisovaly z dovezených matric nebo vosků. V roce 1914 se krátce vyráběla nová značka desek "Schallplatte Grammophone", o rok později byla výroba desek z důvodu nedostatku surovin zastavena. Hlavní komponent, indická živočišná pryskyřice šelak, byla pro Rakousko-Uhersko embargována britskou vládou.

V roce 1919 byla obnovena výroba desek v ústeckém závodě. Z důvodu protimonarchistických nálad v nové republice se používal i pro 30 cm desky název "Gramophon Concert Record" namísto předválečného "Gramophon Monarch Record".

Tehdy byla zrušena "Rakouská gramofonová společnost s. r. o., Ústí nad Labem" a firmu převzala britská "The Gramophone Company" se sídlem v Hayesu. V roce 1924 se změnila značka desek na "His Master"S Voice", logo psa zůstalo zachováno. V letech 1926-1929 se zřejmě z obchodních důvodů rovněž vyráběly desky značky "Gramola Record". V době hospodářské krize se v USA položila firma Columbia a její značku převzala pro Evropu britská "The Gramophone Company". V letech 1930-1938 se v Ústí rovněž vyráběly desky "Columbia"

Gramofonové desky z Ústí do celého světa

Ústecká filiálka v letech 1920-1938 vyrobila přibližně 12 000 různých nahrávek v mnohatisícových nákladech. Vedle československého trhu vyráběla rovněž pro Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Palestinu a severní Afriku. Firma "The Gramophone Company" disponovala světovým katalogem nejvýznamnějších umělců, především v oblasti operního zpěvu a komorní a symfonické hudby. Nahrávky byly na vysoké technické úrovni.

Na československém trhu však byla "The Gramophone Company" v roce 1931 vytlačena velmi kreativní firmou "Ultraphon", která pohotověji reagovala na požadavky domácího trhu. V Ústí byla v roce 1930 vyrobena první kompletní nahrávka Smetanovy "Mé vlasti" s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem a v roce 1933 prvním kompletním snímkem "Prodané nevěsty" v podání umělců Národního divadla v Praze za řízení Otakara Odstrčila. K 10. výročí vzniku ČSR vydala "The Gramophone Company" na dvou deskách projevy presidenta T. G. Masaryka.

Roku 1931 se "The Gramophone Company" spojila se společností Columbia Gramophone Company a společně vytvořili Electric and Musical Industries Limited - EMI, což jedna z nejvýznamějších firem v gramofonovém průmyslu vůbec.

Hitler hatí gramofonový průmysl

V září 1938 převedlo britské vedení firmy, které předpokládalo nacistickou okupaci Ústí nad Labem, gramofonovou výrobu do Prahy. Tovární objekt využívala v letech 1939-1945 firma "Siemens - Halske".

Po vyhlášení protektorátu musel být z etikety gramodesek odstraněn anglický text “His Master’s Voice” a nahrazen českým "Hlas jeho pána". (Na etiketě byl český text také vložen do uvozovek, nebyly však ani české, ani anglické, byly jaksi napůl, oboje nahoře a oboje tzv. 99: ”Hlas jeho pána”.) Výroba gramodesek v Praze se na krátkou dobu obnovila ještě v roce 1945.

V létě 1945 zvažovala britská "The Gramophone Company" obnovit výrobu v ústeckém závodě. V podnikovém archivu dnešní EMI v Hayesu se dochovala analýza budoucího politického vývoje v ČSR. Autoři analýzy nedoporučili firmě "The Gramophone Company" obnovovat v Československu výrobu, neboť za několik let dojde v zemi ke komunistické revoluci.

V roce 1946 podnikala v továrním objektu střekovské "gamofonky" firma "Edmund Zierold - měřící přístroje", v roce 1950 - "Metra" n. p., která se transformovala v roce 1965 na "Závody průmyslové automatizace"

Gramofonová firma Ultraphon vchází do Čech

V Praze roku 1929 působila firma Avus, která prodávala gramofonové desky různých značek, mimo jiné i kufříkové a stolní gramofony a příslušenství, z produkce německé firmy Ultraphon. Ten jí nabídl, že by ve firmě Ravitas, za tímto účelem založené, mohla distribuovat i desky s českým programem. 

Do vynikajícího berlínského studia tedy odjelo několik tehdejších českých populárních zpěváků, kromě zmíněného Antonína Holzingera třeba Karel Hruška, člen Národního divadla, ale zároveň velmi populární osobnost známá z vysílání Radiojournalu, kde uváděl pořady zábavné hudby. 

Později v Berlíně nahrával i Josef Skupa, vznikly tu úplně první nahrávky Spejbla a Hurvínka. A třeba i zajímavá reklamní gramodeska, na jejíž jedné straně se představoval Spejbl s Hurvínkem a na druhé měli propagační snímek Voskovec a Werich, která je dnes sběrateli hodně vyhledávaná.

České desky nebyly drahé, stály patnáct korun, oproti His Master's Voice, což byla tehdy nejprestižnější firma na světě, která prodávala gramodesky mnohem dráž. Postupem času už čeští umělci nemuseli ani jezdit natáčet do Berlína, němečtí technici totiž přijížděli do Prahy s přenosnou nahrávací aparaturou. 

První gramodeska s českou nahrávkou na etiketě Ultraphonu, gramofonové firmy, jež byla přímým předchůdcem dnešního Supraphonu. Jednalo se o nahrávku Hašlerova vlasteneckého opusu "Hoši od Zborova". Nazpíval ho tenkrát Antonín Holzinger, baryton Velké operety v Praze.

Supraphon byl původně jedním ze sublabelů holandského Ultraphonu z Kuchenmeisterova koncernu. Nizozemci ve svých koloniích těžili všechno možné včetně šelaku, který se používal k výrobě gramofonových desek. A protože panu Kuchenmeisterovi vznikaly velké přebytky šelaku, napadlo ho, že by mohl taky vyrábět gramodesky. Jenže v Holandsku na to nebyl odbyt, takže experiment s vydáváním gramodesek převzala německá společnost Duag, tedy Deutsche Ultraphon AG. Vůbec první desky značky Ultraphon se objevily právě v roce 1929.

Bankrot Ultraphonu

Německý Ultraphon vyhlašuje bankrot a jeho aktiva kupuje společnost Ravitas. V ČSR měl německý Ultraphon aktiva ve výši 1 milionu Kč, proto holandští majitelé navrhli společnosti Ravitas, která v Československu zastupovala zájmy této firmy, aby tento majetek i s právem nadále používat ochrannou známku Ultraphon odkoupila.

Společnost Ravitas sice požadovanou částku v hotovosti neměla, ale podařilo se jí dohodnout dvouletý splátkový kalendář – a ten skutečně dodržela a od roku 1933 už pod názvem Ultraphon začíná vydavatelsky působit. Vzniká česká firma Ultraphon, akciová společnost pro průmysl a obchod gramofonový se sídlem v Klimentské ulici v Praze.

Pro Československo si nechává registrovat značku Ultraphon a pro ostatní svět s malými výjimkami poprvé i značku Supraphon. Česká společnost Ultraphon zpočátku čelila koordinovanému tlaku zahraničních koncernů a jejich kartelové cenové politice. Vydavatelství se zaměřovalo na domácí repertoár a intenzivně spolupracovalo s respektovanými českými institucemi a organizacemi (například s Radiojournalem).

Desky značky Supraphon (na etiketě se objevovalo označení: SUPRAPHON U) napomáhaly šíření věhlasu především české klasické hudby v nahrávkách z třicátých až čtyřicátých let. Tehdejší cílevědomá dramaturgie dala vzniknout rozsáhlému katalogu titulů systematicky mapujících dílo Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a dalších osobností české hudební kultury i velikánů hudby světové. Na nahrávkách se podíleli přední domácí i světoví interpreti, komorní soubory a orchestry řízené významnými dirigenty.

Český Ultarphon zachránila Cikánka

Český Ultarphon před krachem zachránila písnička Cikánka od Karla Vacka, kterou nahrál R. A. Dvorský se svými Melody Boys. Natočena byla v říjnu 1931 a stala se hitem. 

Výlisky se prodávaly po statisících a tenhle obrovský úspěch pomohl Ultraphonu k tomu, že brzy splatil všechny dluhy a stal se naprosto samostatným podnikem. Vedlo se mu zkrátka dobře, narozdíl od druhé největší gramofonové firmy Esty, která byla po celou dobu své existence v dluzích a musela se v roce 1937 nechat oddlužit - za korunu ji pak koupil koncern Melantrich.

Od roku 1932 začal jako firemní orchestr Ultraphonu R. A. Dvorský se svými Melody Boys bezkonkurenčně vládnout gramofonové produkci na československém trhu – natočil mnoho desítek dobových šlágrů českých a německých autorů, často ve verzích zpívaných jak česky, tak německy.

Druhá gramofonová firmy ESTA

Esta se zaměřovala spíše na lidový repertoár, zatímco Ultraphon měl trošku vyšší cíle. I když... Ultraphon nahrával i pouliční zpěváčky, jako byli František Blahník a Eda Gratz.

To byla dvojice, která chodila po pražských ulicích s harmonikou a houslemi a v atriech domů nebo na pavlačích hrála písničky typu:

„Dětičky jděte už spát, tatínek musí jít hrát, v hospodě čekají lidičky na jeho krásné písničky“.

Nejpokleslejší žánry se ale skvěle prodávaly a umožňovaly Ultraphonu nahrávat i náročnější projekty, třeba čtvrttónovou hudbu Aloise Háby. Jistotou byla exkluzivní smlouva s Voskovcem a Werichem, kteří až do roku 1938 nahrávali pouze pro Ultraphon.

Firma pak přežila i protektorát, za války nebylo za co peníze smysluplně utrácet, a tak lidi kupovali gramodesky.

Nahrávky během protektorátu

Během protektorátu se nahrávaly převážně písničky z filmů a operet. Divadla s gramofirmami si navzájem pomáhaly, často písně z operet vycházely už před premiérou a sloužily jako anonce představení. Z operet pak vznikaly celovečerní filmy.

Po válce ale přišel dekret prezidenta Beneše o znárodnění gramofonového průmyslu a vznikl národní podnik Gramofonové závody. Součástí dekretu bylo sloučení všech programových fondů značek Ultraphon a Esta, zároveň byla roku 1946 založena distribuční firma Supraphon jako etiketa gramodesek. Původně ale pod tímhle názvem československý Ultraphon vyráběl skříňové gramofony, které se připojovaly k rozhlasovým přijímačům, fungujícím jako zesilovač.

Úspěchem gramofonových desek byla cena

Cena prvních gramofonových desek byla 15 kč. Průměrný dělnický výdělek začínal na třech stovkách, lépe placené profese byly ohodnoceny třeba sedmi sty korunami měsíčně. Tehdejší cenu gramodesek se dala přirovnat k situaci, kdy u nás začínaly videokazety nebo CD.

To, že byly první gramodesky domácích firem Ultraphon a Esta levnější než desky jiných značek, bylo způsobeno i československou politikou odrazování zahraničních firem.

Na desky, které nebyly lisovány u nás, bylo postupně uvalováno větší a větší clo, až se roku 1936 podařilo vytlačit z ČSR ostatní gramofirmy, které tu byly zavedené už od začátku století, jako německý Odeon nebo anglická Gramophone Co.

Znárodnění gramofonového průmyslu

Znárodněním v roce 1946 došlo ke konečnému zničení konkurenčního prostředí, neboť značky Ultraphon a Esta se dostaly pod jednu střechu. O tři roky později pak byl pro exportní účely národního podniku Gramofonové závody ustaven Supraphon. Na deskách se objevil symbol lva s lyrou.

Státní Gramofonové závody kontrolovaly vše – od vývoje a výroby hmoty na lisování gramofonových desek, přes nahrávání až po distribuci a prodej zvukových nosičů. Celá tato koncepce souzněla s neblahým dobovým trendem národního a socialistického hospodářství a kultury.