Supertramp - "...Famous Last Words..."

Britský kvintet Supertramp představil své první album už v roce 1970, ale věhlasu, uznání a opravdového úspěchu se dočkal až o celých devět let později, šestým albem Breakfast in America. Kromě titulní skladby přinesla dlouhohrající deska dalších devět kompozic, vše z autorské dílny Rogera Hodgsona a Ricka Daviese; a soubor zřetelně prokázal, že má naprosto jasno jak v rovině autorské (skladatelské i textařské), tak v rovině interpretační.

Supertramp neudivuje dříve neslyšenými rockovými postupy, neohromí řízným hřmotem svých snímků, technickou výjimečnosti hráčů, popřípadě studiovými kouzly hudba skupiny je neodmyslitelně, výmluvně a organicky spjata s textovými obrazy každodenního života, živě reaguje na pestrou mozaiku dojmů a pocitů, s nimiž se potýká člověk žijící na sklonku dvacátého století. Přitom v hudbě Supertramp nenajdeme schválnosti či samoúčelné experimenty, všechno je zde logické a nepřekomplikované, hudba má svůj pevný řád jak v kompozici, tak v jejím konečném podání. Poněkud paradoxně získalo album o americké snídani dvě ceny Grammy za věci, které stojí přece jen trochu někde jinde než hudba sama, interpretace či umělecká kvalita obecně dlouhohrající deska byla odměněna za technickou kvalitu nahrávek a nejlepší obálku (ostatně obálku alba Crime of the Century z roku 1974 rovněž najdeme mezi nejhodnotnějšími grafickými návrhy roku).

Kvintet Supertramp je především záležitosti hráčů na klávesové nástroje, vokalistů a výsadních autorů Rogera Hodgsona a Ricka Daviese, v jejichž tvorbě se mísí nejrůznější hudební i mimohudební impulsy, z nichž nejpodstatnější jsou pro tvářnost produkce souboru výrazné melodie plné nejjemnějších odstínů, nenucenost projevu a v textech potom směsice trpké nostalgie a melancholie vyvěrající ze střetů s každodenní životní realitou.

Soubor zprvu několikrát proměnil své obsazení, až se v roce 1973 personální složení ustálilo na pětilístku. V souboru působí jeden zámořský hráč, americký bubeník Bob C. Benberg. Před zformováním Supertramp vedl Davies vlastní skupinu Joint, saxofonista John Anthony Helliwell hrával na turné za zády soulovým hvězdám á la Jimmy Ruffin, Percy Sledge či Arthur Conley.

Jestliže jsem napsal, že na opravdový úspěch čekala skupina až do roku 1979, v rámci objektivity je nutné dodat, že klíčový význam pro kariéru souboru mělo už třetí album Crime of the Century (1974), neboť po jeho vydání se o Supertramp začalo nejen vědět, ale také psát a mluvit. Už na této desce najdeme vlastní a osobitý styl, který další prací soubor rozvádí a dovádí k dokonalosti. Encyklopedista a často citovaný autor knih o rockové tvorbě Ronald Zalkind piše ve svém Almanachu současné hudby 1980/1981 mimo jiné:

“Albem Zločin století udělala skupina značný dojem a odtud vlastně vedla její cesta k multiplatinovému albu Snídaně v Americe. Supertramp zde určil svůj styl a zvuk, prokázal výjimečný talent pro naléhavé melodie rámované nápaditými aranžemi a svázané mladistvými harmoniemi…”

Jako už mnohokrát předtím, I tentokrát se britskému souboru začalo dařit nejprve na druhé straně Atlantiku, než ho vzala na vědomí 1 domovská Anglie a evropský kontinent. Skupina se trvale usadila v kalifornském Los Angeles, odkud začala podnikat mamuti koncertní turné po celých Spojených státech a v Americe si také získala pověst superskupiny, označení, které se čas od času přilepí na hruď opravdovým rockovým velikánům.

Mnohé z textů, které jsou nedílnou součástí hudební produkce Supertramp, se obracejí k nitru mladého člověka, snaží se najít a defi- novat jeho místo v odcizeném světě, snaží se odkrýt příčiny oné každodenní psychické zátěže a stressových situací. Jiné hovoří v obecné rovině o životě, kde jediným měřítkem úspěchu, talentu, prohry i výhry je výše bankovního konta, vypráví o pochybnostech a rozčarování.

Většina snímků Supertramp je utkána z jemného přediva klávesových nástrojů a ozdůbek sólové kytary, přesná hra bicích ruku v ruce se zaujatým sólovým vokálem dodává nahrávkám na důrazné naléhavosti. Ze živého" dvojalba Paris (1980), pořízeného opravdu v koncertním sále města nad Seinou a přinášejícího jakýsi průřez tvorbou souboru, slyšíme v atmosféře aplaudujícího publika vlastně všechna slavná čísla skupiny, která si art-rock vyložila po svém. A i když ho nepřevrátila naruby a vlastně jen plynule vyšla ze všeho toho, co až dosud rocková scéna přinesla, přesto si v análech vývoje žánru zajistila své pevné a nezaměnitelné místo.

Miloš Skalka

převzato ze sleevnote alba Supertramp, redakčně upraveno.