Van Halen - 5150

Kořeny dnešního stylu heavy metal sahají hluboko do rockové historie; rodokmen této hudby se spřádal v šedesátých letech a k jejim kmotrům. Patřila celé generace tehdejších kytarových virtuosů, mezi nimiž má čestné místo nejen Jimi Hendrix, ale i Eric Clapton a vůbec všichni, kdo nějak posunuli hranice zvukových možností, ať už tím, že hráli dokonaleji, a nebo že do hry zavedli nějakou technickou novinku.

V sedmdesátých letech se už heavy metal prosadil jako samostatný žánr: jeho klasickou podobu představuje jednak hráčsky i pěvecky velmi vypjatá tvorba Led Zeppelin, anebo nahrávky Deep Purple, skupiny, ktorá ukázala, že k heavy metal patří nejen hutné údery kytar, ale i klenuté melodie a v tomto případě i zvuk varhan.

Základy stylu byly tedy položeny, a teď už zbývalo jen jich využít, a posouvat hranice zvukových možností krůček po krůčku dál. Obdobi jemuž odborníci říkají éra progresivního rocku tak ovšem skončilo, a to je také důvod, proč se dnes setkává heavy metal s nepřízní kritiků zvláště těch, kteří byli odchováni hudbou šedesátých let. Současná rocková tvorba představuje už značně rozvětvený a ve světovém měřítku naprosto emancipovaný hudební směr, a tak si s touto nepřízni dělá málokdo starosti. 

Heavy metal je hudba, která slouží především k masovému konzumu nic jiného nepředstírá. V tomto směru je to skutečně hudba lidová.

Podivejme se ted', jak sa projevila pečeť tohoto vývoje v historii skupiny Van Halen. Jeji počátky byly výrazně poznamenány tvorbou Kinks, jejichž starý hit, All Day And All Of TheNight, sa tok po více než deseti letech dočkal nové verze na prvním singlu Van Halen. Nahrávky Kinks měly sice v šedesátých letech cejch běžného komerčního zboží, ale přitom se jim podařilo v několika akordech rozehrát velikeré zvukové barvy kombinace dvou kytar a otevřít tak svět nových možností.

Své jméno získala skupina z příjmení bratří Van Halenových: oba - původně koncertní klavíristé - se narodili v Holandsku a přesídlili do Kalifornie. Ve skupině, kterou roku 1974 založili, má Edward roli kytaristy a klávesového hráče, Alex hraje na bici, Mike Anthony na baskytaru; zpěvákem kapely byl donedávna David Lee Roth. 

Jejich první album vyšlo roku 1978, tedy v době, kdy se ke slovu hlásila řada nových heavy metal skupin ve Velké Británii. Nezapomínejme však, že americká podoba tohoto stylu se dosti výrazně odlišuje od své anglické paralely a to jednak větší otevřeností vůči ostatním žánrům, a také jiným pojetím vokálů, které mají i v těch nejvypjatějších polohách více z příslovečné west-coas lehkosti. 

Současný heavy metal z Anglie naopak preferuje maximální dramatičnost, syrovost a vyvolávání husí kůže strašidelnými artefakty z evropských dějin. Řada posluchačů považuje proto za pravý heavy metal jedině to, co vzniká v Anglii. 

U amerického heavy metalu můžeme pozorovat ještě jeden posun, který mnozí skalní fanoušci posuzují jako zradu, a sice příklon ke zpěvným skladbám, které mají lepší šance v americkém komerčně zaměřeném rozhlasovém vysílání.

Od časů Kinks vykonal ovšem rock značný kus cesty; zdokonalování a propracovávání, k němu přitom docházelo, se netýkalo jen zvukové stránky, ale i prezentace, větší využití divadel a jiných prvků, neboť hudba tohoto druhu se dnes ve světě hraje především na desetitisícových stadionech, a tomuto formátu musí odpovídat i rozlet gest, která jsou leckdy v duchu jakéhosi gigantického divadla a cirkusu zároveň. Zvuková struktura se vyvíjela souběžně se zvukovou technologií: kytarové akordy i sólo postupně přibíraly nové a nové zvukové barvy nejprve diky využití charakteristického zkreslení elektronkových zesilovačů, později zavedením černých krabiček a syntezátorů. Není divu, že i tady vzniká jistý druh orchestrálního myšlení, i když jde většinou o orchestry o třech či čtyřech hráčích. 

Vytvořit hitovou písničku, to většinou znamená objevit takový zvukový model, který skloubí originální nápad s masovým trendem. A ve schopnosti balancovat v této oblasti spočívá umění i neumění dnešní světové žebříčkové produkce. 

Spolupracovník časopisu Rolling Stone to v recenzi amerického vydání této desky vyjadřuje slovy: “Část všetečného talentu Eddieho Van Halena vězí ve schopnosti pohybovat se najednou v podmínkách komplexního orchestrálního myšlení i rockových banalit.”

Každá LP deska obsahuje alespoň jeden příklad, takového průrazného zvukového modelu, který pak reprezentuje album v singlovém žebříčku; na této desce je to skladba Why Can't This Be Love. K titulu 5150 prý kapelu inspirovala policejní šifra pro uprchlíka z nervového sanatoria. Skupina tak zároveň pojmenovala i své nahrávací studio a titulní písničku alba, která nabízí další možnost výkladu zpívá se tu o dívce, která se nikdy nechtěla dělit 50/50, ale vždycky chtěla být ve výhodě tedy 51/50.

Album 5150 představovalo také prubířský kámen pro nové obsazení. David Lee Roth, který představoval “.... pokud se rock and roll proměnil v circus maximus, pak David Lee Roth byl jak překotně drmolícím principálem, tak i nezkrotnou šelmou v ringu," píše Rolling Stone. 

Jeho nástupcem se však stal velmi zkušený heavy metalový veterán Sammy Hagar, který absolvoval své začátky jako kytarista skupiny Montrose, později vedl vlastní kapelu. Zřejmě jde o spojeni harmonické a ohlas alba dosavadní popularitu kapely jen potvrdil.

Petr Dorůžka