Vánoční písně a koledy

Vánoční písně a koledy se už věky těší přízni posluchačů i tvůrců. Slovo koleda pochází z latinského calendae. Tak se říkalo dnům, v nichž se slavil zimní slunovrat, a to dávno před křesťanstvím. Během slunovratu obcházeli pohanští kněží domy a zpívali rituální zpěvy, které měly přinést štěstí a blahobyt. Odměňováni byli různými obětinami. Stejný zvyk si posléze osvojili křesťanští kněží, oslavující narození Krista.

Koledy v pravém smyslu, tedy jako vánoční písně zpívané dětmi a chudými, prosícími o výslužku, jsou až dílem středověku. Podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assisi.

Koledy měly svůj původ a inspiraci v kancionálových, především barokních písních, v kramářských písních, ve vánočních lidových obchůzkových hrách, v pastorelách (skladbách českých kantorů určených chrámu, jako byl např. Jakub Jan Ryba), opírají se také o repertoár převzatý od jiných, zpravidla sousedních národů, o lidové písně nábožné nebo legendární s biblickou tematikou, o lidové písně s tématikou Vánoc, milostné koledy, novodobé komponované písně klasických autorů a často jíž zlidovělé populární písně, ale především navazují na klasické lidové koledy s tematikou pastýřů, narození Ježíše Krista, cesty do Betléma, darů, které se nesou Ježíškovi nebo příhod, které se po cestě přihodí.

Ne všechny vánoční písně byly zpívány také během kolední obchůzky, ty, které byly se pak nazývaly právě koledy. Dnes se za koledy považují také jiné komponované písně.

Jinou kategorii pak tvoří umělecká díla typu Bachovo Vánoční oratorium, Vánoční kantáta Artura Honnegera nebo Chvála koled od Benjamina Brittena.

Vánoční hudba a koledy ve středověku

V Čechách je starodávný obyčej koled doložen ještě z předhusitské doby ve spisu Štědrý večer mnicha Jana z Holešova. Koledy se zpravidla ústním podáním předávaly z pokolení na pokolení, bývaly upravovány a všelijak komoleny. Časem splynuly se světskými písněmi a nechyběl v nich humor ani satira.

Koledy byly vlastně prvními písněmi v českém jazyce. Měly přitažlivou a nenáročnou melodii a prostý text. Základním motivem byla radostná novina narození Spasitele, buzení pastýřů, pouť Tří králů do Betléma, prosba o dárek i přání dobré úrody hospodáři. Na koledu se chodilo o Štědrém večeru, na svátek sv. Štěpána, na Nový rok, o dni Tří králů i na Hromnice. Řada vánočních písní (mimo jiné Chtíc aby spal) se zachovala díky Adamu Václavu Michnovi z Otradovic, který složil a vydal roku 1647 sbírku Česká mariánská hudba.

Současná vánoční hudba

Vánoční tématika láká autory dodnes. Klíčovou úlohu u vzniku vánočních evergreenů sehráli skladatel Jaromír Vomáčka a textař Zdeněk Borovec. Právě oni jsou autory dvou hitů: Veselé vánoce (Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé…) a Těšíme se na Ježíška. Štědrý den je tu vylíčen s drsným humorem jako sled tragikomických příhod, završených únavou a přejedením:

„Bylo toho trochu moc, takže máme na klid nárok zas až do Vánoc“.

Nejpoetičtějším evergreenem je bezesporu Purpura autorů Suchého a Šlitra. Vznikla překvapivě ne v období mrazu a zasněžených kopců, ale na konci letních prázdnin.

Jiří Suchý vzpomíná: „Tehdy jsme si s Jirkou řekli, že zkusíme napsat nějaké vánoční písničky. Napsali jsme jich celkem jedenáct, ale Purpura zabrala nejvíc. Myslel jsem při ní na Vánoce, jaké jsem zažil v dětství – se sněhem, dětmi s čepicemi a sáňkami… Takové už nikdy nezažiju.“

Zato každoročně slyší ze všech stran svůj poetický text: Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc… Z okruhu Semaforu pochází i první české vánoční album Vánoční pohlednice SaŠ. Vyšlo roku 1967 a najdeme v něm osm písní v podání Jiřího Suchého, Evy Pilarové, Jiřího Grossmanna, Nadi Urbánkové a dalších. 

Koncem 60. let vznikla i řada vánočních písní ze světa folku (především Ježíšek Jaroslava Hutky, v originálu Donovanova Catch the Wind) a rocku (český Olympic a slovenské Prúdy), ale hlavně asi nejvýznamnější české vánoční album – Vánoce ve zlaté Praze Karla Gotta.

Následující 70. a 80. léta vánočním písním moc nepřála (až na singl Zvon Karla Černocha, Vánoční tajemství Hany Zagorové či duet Michala Tučného a Věry Martinové Strom vánoční). Roku 1982 přidal nové album Bílé Vánoce opět Karel Gott. Momentem zlomu se stal až rok 1989 – štafetu začala Marta Kubišová a Bratři Ebeni s albem Adventní písně, následovalo folkové album Nerez V Betlémě. Své k tématu Vánoc s úspěchem v průběhu dalších let přinesli i Karel Černoch, Helena Vondráčková, Věra Martinová, Jitka Zelenková, Janek Ledecký, Jakub Smolík nebo operní hvězda Štefan Margita. Nejprodávanějším vánočním albem posledních let se stalo CD Bílé Vánoce Lucie Bílé.

Obrovským vánočním hitem se stala píseň Půlnoční Václava Neckáře, jenž následně v roce 2014 vydal album Mezi svými, jedno z nejpůsobivějších vánočních alb v novodobé historii české pop music. Zní zde historicky první Neckářův duet s Martou Kubišovou v podobě velmi emotivní písně Noc.