Hip Hop - hudební styl

Počátky Hip hopu

Kdy přesně hip hop vznikl, se dnes už nedá zjistit, zato ale víme, kde vznikl. Obecně vzato se začal šířit snad někdy od druhé poloviny 70. let z jihu newyorské čtvrti Bronx v NYC a byl vlastně novým vyjadřovacím prostředkem místní černošské komunity v ghettech v USA jako spojení jamajských a amerických vlivů. V 90. letech se stal hip hop velice populární a byl hudebním vzorem v postmoderní taneční hudbě.

Na počátku 70. let procházel Bronx finanční krizí, kvůli které se většina obyvatel ze čtvrti odstěhovala. V rozpadlých a opuštěných blocích zůstali pouze ti nejchudší lidé na okraji společnosti. Především to byli Afroameričané a Portorikánci. Ulice Bronxu se tak staly semeništěm gangů, prostituce a násilí. V důsledku migrace obyvatel z Karibiku začaly ve stejné době do afroamerických čtvrtí New Yorku pronikat jamajské hudební trendy. Zejména to byla subkultura DJ-ských sound systémů.

Jamajský způsob hraní spočíval v tom, že do sebe DJ skladby na gramodeskách porůznu míchá, experimentuje s přehráváním, pobízí posluchače k tanečním pohybům či k opakování hesel. Jedním z takových DJ-ů byl i DJ Kool Herc, který se se svou rodinou přistěhoval právě do Bronxu. Zde 11. srpna 1973 předvedl svůj osobitý způsob DJ-ingu a následná vlna nadšení způsobila vznik hip hopu. Jeho základním znakem bylo od počátku (a je dodnes) rychlé chrlení slov, vět – vlastně recitace - na pomalý instrumentální rhythm and bluesový nebo funkový podklad. Ten vznikal pomocí gramofonů (Technics) a mixážního pultu, v osmdesátých letech se začaly používat ještě sequencery a samplery (nejvíce Akai).

Peace – Love – Unity – Having fun

Pouliční párty, breakdance a graffiti nabídly mladým lidem uvolnění, ale hlavně alternativu k destruktivnímu násilí. Gangy si během 70. let nakonec uvědomily, že násilí a brutalita nikam nevedou a že se kvůli nim Bronx řítí do záhuby. Iniciativa změnit se přišla od Kevina Donovana, později známého jako Afrika Bambaataa, který byl členem gangu Black Spades. Po inspirativní cestě do Afriky založil v druhé polovině 70. let mírovou organizaci Universal Zulu Nation, která dala gangsterům nový směr. Deejaying, emceeing, b-boying a grafitti spojil do jedné velké pomyslné rodiny, kterou nazval hip hop. Afrika Bambaataa tak usiloval o to, aby se obyvatelé Bronxu sjednotili a našli ve svém životě nějakou motivaci k ukončení chudoby a rozkladu. Proto také stanovil čtyři základní hiphopová hesla: „Peace – Love – Unity – Having fun“.

70. léta 20. století

Zrození Hip hopu

Ačkoliv DJ-ové jako Grandmaster Flowers nebo DJ Hollywood experimentovali s DJ-ingem v Brooklynu již koncem šedesátých let, za oficiální datum vzniku hip hopu se považuje 11. srpen 1973. Tehdy v budově na adrese 1520 Sedgwick Avenue jamajský přistěhovalec DJ Kool Herc poprvé předvedl americkému publiku svůj inovativní způsob používání gramofonů jako hudebního nástroje. Na pozvání sestry vystoupil na její narozeninové oslavě, a tak úplnou náhodou dal vzniknout kultuře, která navždy ovlivnila všechny druhy populárního umění. DJ Kool Herc je všeobecně uznáván jako otec hip hopu a stále se aktivně účastní venkovních akcí v ulicích New Yorku.

Na jeho způsob přehrávání gramofonových desek brzy navázali další umělci. Pro další vývoj deejayingu a hip hopu byli však nejdůležitější dva. Grand Wizzard Theodore, který jako první začal používat techniku zvanou scratching, a DJ Flash, který obohatil mixážní pult o cross fader, díky němuž bylo možné plynule přecházet z jedné hrající desky na druhou. Za svůj vynález byl obdařen titulem Grand Master a od té doby je znám jako Grand Master Flash.

Zpočátku byl DJ a MC jednou osobou, ale postupně se začali objevovat samostatní MC. Coke La Rock je považován za prvního oficiálního hiphopového MC. Vystupoval s DJ Kool Hercem již od roku 1973. O tom, kdo bude MC, rozhodoval pouze DJ a bez jeho svolení nebylo možné na pódiu vystoupit. Správný DJ musel umět navázat kontakt s publikem a posunovat párty dopředu. Pokud si jeho emcee nedokázal získat zájem posluchačů, byl většinou nahrazen někým jiným. 

Chudší část mladých černošských umělců byla nucena využívat tzv. human beatbox, což je vlastně hudební podklad hraný – na hubu. Rytmické a basové beaty se prostě vytvářely pusou, a mnohdy bylo podivuhodné, co lze vůbec za zvuky z úst vypustit. Human beatboxers vlastně svým způsobem navazovali na chudé černošské zpěváky z 50. a 60. let, kteří na ulicích „doo-wapovali“, tedy způsobem vokalizace napodobovali různé hudební nástroje.

Mezi nejznámější MCs 70. let patří: Busy Bee Starski, Cold Crush Brothers, Fantastic Romantic Crew, Treacherous Three a samozřejmě Grandmaster Flash and Furious Five. Zajímavým příkladem může být i Grandmaster Caz, který začínal jako DJ a postupně se z něj stal MC a člen legendární skupiny Cold Crush Brothers. Většina prvních MCs svému hobby věnují až dodnes. MCs již odpočátku účastnili rapových soubojů, ve kterých soutěžili o přízeň publika, hiphoperů. Technika freestylového rapování se od té dnešní značně lišila. Šlo o to, aby MC dokázal udržet pozornost publika na co nejdelší dobu a neustále s ním komunikoval. Zároveň si soutěžící nevymýšleli rýmy přímo na místě, ale rapovali své vlastní sloky.

Samotné slovo rap má v americké angličtině několikerý obsah, ale je celkem příznačné, že se v podstatě jedná o dvě významové oblasti – o řeč a o průšvih se zákonem. Rap může znamenat kecání, tlachání, debatu, kritizování, ale je to též slangový výraz pro zavraždění, zatknutí, obvinění, napaření trestu. Výraz rap je také zkratkou pro R.A.P., tedy pro Rhythmic American Poetry (rytmická americká poezie).

Freestyle byl tak kombinací několika textů, které MC musel umět dobře propojit a kombinovat. Mezi jednotlivé části rapu vkládali MCs pasáže ve stylu „call/response“, kdy publikum opakuje popěvek po hiphoperovi na pódiu. MC nebo skupina MCs neměli stanovený časový limit a střídali se s protivníkem po různých časových intervalech. Všechno záviselo na tom, jakou dostával odezvu publika. Výhra znamenala hlavně získání respektu u mužů a obdivu u žen. Vedle takových soubojů se začal tehdy vyvíjet i battle rap.

Battle rap vznikl z tradice dozens neboli tuctů. V dobách otrokářství se většinou otroci prodávali po jednom, ale ti, kteří měli nějaký handicap nebo vadu na kráse, se prodávali právě po tuctech. V tuctech často docházelo ke slovním hrám, při kterých se dva navzájem mezi sebou uráželi. Kdo dokázal protivníka vtipněji pomluvit, vyhrál. Battle rap je v podstatě přímým navázáním na tucty. Právě v battle rapu docházelo k vymýšlení rýmů přímo na místě. Podle Afriky Bambaaty je battle rap přirozenou prevencí před násilím, jelikož mladí lidé svou agresi vybijí v rapování a vyhnou se tak fyzickým konfliktům. Každý správný battle by měl skončit podáním ruky obou stran.

Během 70. let byl hip hop velice teritoriální. Ať už to byl writter, DJ, MC nebo b-boy, každý měl pod kontrolou své území a přísně si střežil originální techniku a styl. První dny hip hopu jsou vyobrazeny ve filmu Wild Style (1983 Charlie Ahearn). Rovněž se uvádí, že blackout (plošný výpadek dodávky elektrické energie) dne 13. července 1977 na území města New York měl za následek masivní rozšíření zvukových aparatur a kvalitních gramofonů mezi afroamerickou komunitou. Toto dříve pro mnohé Afroameričany finančně nedostupné vybavení pocházející z trestné činnosti při rabování obchodů a skladů elektroniky paradoxně pomohlo rozšířit řady tvůrců žánru hip hop a změnit teritoriální vliv hip hopu v několika málo čtvrtích New Yorku na jeho postupné rozšíření po celých Spojených státech amerických.

Původ jména „hip hop“

Keith Cowboy, zesnulý člen skupiny Grandmaster Flash and Furious Five, byl tvůrcem několika tradičních hiphopových pokřiků a hesel. Na jednom ze svých vystoupení pozval Cowboy na pódium svého kamaráda, který měl brzo nastoupit do armády. Aby své přátele pobavil, začal Cowboy imitovat vojenský pochod a vojenské povely. Jeho hra se slovy „hip hop and you don't stop“ všechny zaujala a brzy se rozšířila i mezi ostatní emcees. Když v roce 1977 Afrika Bambaata hledal název pro kulturu, která se rozvíjela v ulicích New Yorku, použil právě dvě slova „hip“ a „hop“, jelikož byla tak často používána. Právě Bambaataa poprvé stanovil čtyři hesla: Peace, Love, Unity and Having Fun. Od této doby kultura dostala jednotnou tvář a jméno hip hop.
 
Nekonvenční používání gramofonů jako hudebního nástroje inspirovalo mnoho mladých lidí. Někteří začali do hudebních mixů tancovat, a dali tak vzniknout elementu b-boying (breaking) a tím rozvíjeli nové styly pouličního tance. Průkopníky breakingu zprvu nejvíce ovlivnily pohyby Jamese Browna a akrobatické triky z kung-fu filmů. Nejznámějšími b-boys skupinami byly v 70. letech Rock Steady Crew a New York City Breakers. K hip hopu se velmi brzo připojili i grafitti umělci, které stejně jako tanečníky inspirovala atmosféra block parties. Prvním grafitti umělcem byl legendární Taki 183, který již okolo roku 1969 začal sprejem všude psát svojí přezdívku a dal tak vniknout tagování. Grafitti se brzy rozšířilo mezi další umělce a stalo se nedílnou součástí hiphopové kultury. Vývoj grafitti a částečně i b-boyingu je autenticky zaznamenán ve filmu Style Wars (1983 Henry Chalfant, Tony Silver).

80. léta 20. století

V osmdesátých letech 20. století hip hop nastoupil svou cestu k široké popularitě a oblibě i u posluchačů bílé pleti. Svůj vliv na rozšíření žánru měla masová média, nastal postupný průnik z městských čtvrtí, ghett a městských periférií do rozhlasového a televizního vysílání (velkým přínosem bylo uvádění hip hopových klipů a pravidelné pořady o hip hopu na hudební stanici MTV, např. Yo! MTV Raps) a do celovečerních filmů. Také technické zdokonalení elektronických hudebních nástrojů a zejména pokles jejich prodejní ceny příznivě ovlivňoval tento mladý hudební směr. Samplery, automatické bicí nástroje, elektronické klávesové nástroje s širokou paletou digitálních zvuků, to vše přinášelo nové a nové možnosti v tvorbě doprovodných rapových melodií – beatů. Hip hopová subkultura rovněž začala ovlivňovat svět módy (na hip hopovou kulturu se ve své produkci oděvů a obuvi zaměřili sportovní giganti Adidas, Nike, Reebok, Puma). Vznikal také specifický jazykový slang, který se postupně přesouval do běžného anglického jazyka.

Velká jména amerického hudebního průmyslu přišla v této době s tzv. rapovými fúzemi, tedy se spojením stávajících zavedených hudebních žánrů s tímto relativně novým hudebním směrem. Za všechny jmenujme skladbu od skupiny Blondie nazvanou „Rapture“, kde se spojuje disco a funková hudba s rapováním anebo spojení hip hopu s rockem v podání tehdy již etablovaných Run DMC a skupiny Aerosmith a jejich velmi populární a přelomovou píseň „Walk This Way“. Rapová fúze je v této dekádě rovněž doménou velmi vlivných, výrazně politicky kritických Public Enemy. Spojením rapu a tvrdého rocku se proslavili newyorští bílí rapeři Beastie Boys, původně hrající styl hardcore. Ti drží jedno velmi významné prvenství, neboť jejich debutová deska Licensed to Ill z roku 1986 je vůbec první rapovou nahrávkou v čele amerického hudebního žebříčku.

Sílící vliv pouličních kriminálních gangů, vleklé mezirasové problémy a nárůst násilí v amerických velkoměstech 80. let 20. století se jako výrazné společenské jevy odrazily ve vzniku příslušného subžánru hip hopu a sice v tzv. gangsterském rapu, zkráceně nazývaném G-Funk. Mezi průkopníky tohoto později velmi populárního podstylu se řadí herec a hudebník Ice T se svou písní „O.G. Original Gangster“ a zejména pak uskupení N.W.A. z města Compton v okrese Los Angeles v Kalifornii. N.W.A. zároveň byli líhní jedněch z nejvýznamnějších a nejslavnějších osobností hip hopové scény vůbec. Rapoví umělci Dr. Dre, Ice Cube nebo Eazy E. jsou pevnou součástí hudební historie nejen ve Spojených státech amerických, ale i v celosvětovém měřítku.

90. léta 20. století

Poslední dekáda 20. století byla zlatou érou hip hopu, žánr se stal celosvětově populární, akceptován mainstreamem a neustále se vyvíjející. Hip hopovou scénu v USA na počátku dekády poznamenal spor mezi Tupacem Shakurem a Christopherem Georgem Latorem Wallacem, známějším pod pseudonymem The Notorius B.I.G., který skončil násilnou smrtí obou zmiňovaných. Do dějin světové hudby tato „válka rapperů“ vstoupila pod anglickým termínem East Coast–West Coast hip hop rivalry.

Vznikly další formace, které rap a hip hopové prvky fúzovaly s dalšími hudebními styly, zejména s tvrdým rockem a později i metalem, vznikaly nové hudební žánry a subžánry např. rap metal, funk metal, později nu metal aj. Hovoří se proto o tom, že kapely hrály tzv. crossover, neboli styly napříč.

Významnými představiteli tohoto období byli Faith No More, ultra levicoví političtí Rage Against the Machine nebo podobně orientovaní švédští Clawfinger. V roce 1993 se formovali američtí Korn, hrající nu metal, na pozdějších nahrávkách kapely byl patrný silný vliv hip hopu. Do tohoto stylu rovněž patřily skupiny Limp Bizkit, Deftones, Linkin Park a mnohé další.
A tak po svých skrovných začátcích na přelomu 70. a 80. let se rap začal rychle rozvíjet a v 90. letech postupně zasáhl téměř všechny oblasti populární hudby. Pracovali s ním tvůrci vycházející ve své tvorbě třeba z nové vlny, punku a hardcore (s těmi byla hip-hopová kultura velmi spřízněna), metalu, elektroniky, a časem rap zasáhl významně i do tak konzervativní sféry, jakou byl běžný pop. 

Hip Hop a móda

Styl také přinesl několik typických prvků designu a oblékání jeho vyznavačů. Prvním bylo sportovní oblečení: černobílé šusťákové bundy, tepláky a tenisky, díky nimž umělci rapu - konkrétně Run-D.M.C. s písní „My Adidas“ - významně zdvihli zisky německé firmě Adidas, se staly zásadním pouličním trendem.

Později se hip-hopeři začali navlékat do volných kalhot (džínů nebo plátěných) s rozkrokem proklatě nízko. A tenisky adidasky (následně Nike) střídali s dělnickými botami zn. Timberland, což předznamenalo éru tzv. workwearu čili proletářské módy. Oblíbenými stylotvornými prvky bylo taktéž nošení baseballových čepic a masivních řetězů s logy aut – většinou opět německých značek, jako například mercedes nebo volkswagen. Jinak snad ještě dvě poznámky: hip-hopovým fanouškům se říkalo „B-boys“, jejich dívčím protějškům „Flygirls“ a prvním masovým (tzn. komerčně úspěšným), čistě hip hopovým časopisem se stal „Vibe“, vycházející od počátku 90.let.