Ragtime - hudební styl

Ragtime byl přímým předchůdcem instrumentálního jazzu. Tento „rozervaný rytmus“ vznikl kolem roku 1875 ve městě Sedalia na řece Missouri a do konce 19. století se rozšířil do Evropy. Několikeré označení této nové hudby jako například „coon-song“ nebo „cake-walk“ se v roce 1895 změnilo na dnešní název „ragtime“. Ragtime navazoval na hudební složku minstrelských představení.

Znamenal původně sólovou klavírní produkci, vycházející z adaptací evropských populárních schémat. Levá ruka pianisty obstarávala důrazný rytmus v dvoudobém metru, zpravidla s přiznávkovým rytmem, pravá ruka obohacovala synkopovanou melodii v dvojnásobném rytmu. Počátky tohoto polyrytmického přístupu vycházely z afrických kořenů rituální a obřadní hudby. Klavírní ragtime však ještě nepracuje s technicky nezávislými rytmickými pásmy ani neswinguje. Veškerá hudba je založena na jednotném základním metru. Ragtime byl první styl, jímž se hudebníci pokusili o nastínění nového pohledu na evropský rytmus.

Ragtimová hudba byla nejhranější 90. letech 19. století. Kolem roku 1913 přestal být ragtime tolik populární, ale i na svém ústupu se stal základem řady jazzových novějších útvarů. Svou laděnou melodií a přesnou rytmikou se později ve 20. a 30. letech tato hudba uplatňovala v jazz bandech. Dá se říci, že ragtime byla první černošská instrumentální hudba, která byla vytvářena pod vlivem evropské kultury.

Ačkoli se zdá, že ragtime nemá s funkovou hudbou nic společného, není tomu tak. Na funkovém vývoji se podílel ve dvou rovinách. Ragtime pohlížel na rytmus jinak než bylo standardem. Rytmika je pro styl funk velice důležitou podmínkou. Neméně důležitý byl i fakt, že se počátkem století už na černošské obyvatelstvo a jejich hudební kulturu začalo pohlížet s menším despektem.

Přijetí minstrelského představení, přestože šlo původně o parodii, bylo významným aktem, který veřejně poukázal na černošské tradice, a tím přispěl k upevnění sebevědomí afroamerických obyvatel. To jim přineslo větší jistotu, hrdost a povzbuzení do dalších aktivit v rámci vznikajících hudebních stylů, včetně pozdějšího funku.

V 70. letech 20. století si veřejnost na ragtime vzpomněla – desky s ragtimem na nějaký čas obsadily špičková místa na žebříčcích nejprodávanější vážné hudby v USA. Za všechno mohl film Podraz (The Sting), ve kterém zazněl asi nejslavnější ragtime Scotta Joplina The Entertainer (1902).