Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá,16-19 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Vážná hudba
  4. Ludwig van Beethoven
09.03.2022
Vážná hudba

Ludwig van Beethoven

Ludwig van Beethoven životopis

Ludwig van Beethoven se narodil v rodině kurfiřtského knížecího tenoristy Johanna van Beethovena; otcovo nadměrné holdování alkoholu vedlo k velmi neutěšeným rodinným podmínkám. Od 12 let byl Ludwig hudebně vzděláván u bonnského varhaníka Christiana Gottloba Neffeho, kterého později zastupoval na kůru jako varhaníka a cembalistu v divadle. Beethovenův talent – v 17 letech byl vynikajícím klavíristou a velmi zručným skladatelem – a jeho touha po dalším hudebním vzdělání (velmi obdivoval Mozartova díla) jej podvakrát přivedly do Vídně.

Aktuální nabídka LP desek Ludwig van Beethoven

Poprvé v roce 1787, kdy v hudební metropoli setrval jen krátce, ale že by se s Mozartem setkal, není věrohodně historicky prokázáno. Podruhé Beethoven přijel do Vídně (kde se následně už trvale usadil) v roce 1792 a s pevným záměrem studovat hudbu u Josepha Haydna, Johanna Georga Albrechtsbergera a Antonia Salieriho; nejvýznamnější však pro něho bylo jeho celoživotní, průběžné samostudium.

Léta 1799-1815 lze považovat za Beethovenovo nejintenzivnější tvůrčí období, během něhož vzniklo např. osm symfonií, Houslový koncert (D dur), tři klavírní koncerty (č. 3 – 5), řada klavírních, houslových a violoncellových sonát a také tři verze jediné opery Leonora resp. Fidelio.

V této době u něho propuká vážná sluchová choroba vedoucí v průběhu dalších let k postupné ztrátě sluchu; v osobním životě, ve snaze založit rodinu, zažil četná zklamání; stále se zhoršující choroba a neutěšené existenční podmínky vedly k postupnému osamění a upnutí se k tvůrčí činnosti.

V závěrečném období let 1819-27 Beethoven dospěl k naprosto originální hudební řeči a pojetí skladeb; tvůrčí tempo se zpomalilo, vznikla jedinečná monumentální díla: Missa solemnis D dur, IX. Symfonie d moll se závěrečným sborem se Schillerovou Ódou na radost (atypické pořadí vět – Scherzo na druhém místě. Finále má novátorsky kombinovanou formu: po úryvkové retrospekci hudby z předešlých částí Symfonie následuje velká monotématická vokálně-instrumentální hymnická fantazie) anebo pět posledních smyčcových kvartetů (č. 12-16), v nichž po stránce formální výstavby, tématické komplikovanosti, ve využití polyfonie a harmonického novátorství dospěl ve své tvorbě nejdále.

Týraný génius

Kdyby to bylo na Beethovenovi, možná by se o něm dnes děti na hudební teorii vůbec neučily. Je sice pravda, že už jako dítě oplýval mimořádným talentem a rád hrál na piáno, ovšem k hudební kariéře ho donutil jeho ambiciózní otec. A to opravdu tvrdě.

„Johann Beethoven si záhy uvědomil, že jeho syn je velmi schopný. A rozhodl se, že z něj udělá hudebního génia, stejně, jako byl Wolfgang Amadeus Mozart. Svého syna nutil hrát na klavír ve dne i v noci. Sousedé rodiny vzpomínali, že malý chlapec seděl u klavíru, brečel, a nad ním se hrozivě tyčil jeho otec“

Navzdory těžkým začátkům Beethoven v hudební kariéře pokračoval. Jeho úspěchy na koncertech byly zjevné, dostal se k novým učitelům a začal cestovat po Rakousku. Některé zdroje spekulují, že když jako sedmnáctiletý poprvé hrál ve Vídni, v publiku seděl i Mozart. „Pozorně jej sledujte, jednoho dne dá světu důvod, pro který se o něm bude mluvit,“ řekl údajně Mozart po skončení recitálu.

Z Beethovena pomalu ale jistě sice rostl nový hudební génius, ve škole ale příliš nezářil. Zvláště slabý byl v matematice.

„Je to zvláštní, protože se obecně říká, že schopnost vytvářet tak náročné hudební kompozice, jaké zvládal Beethoven, jde ruku v ruce s matematickými dovednostmi. Ovšem Beethovenovi matematika vůbec nešla. Částečně proto, že do školy přestal chodit jako jedenáctiletý, a do té doby se naučil jen základy, možná byl ale také dyslektik,“ píše profesor Kodym.

Záhadná hluchota

I když je známé, že Beethoven v brzkém věku začal ztrácet sluch, a do konce života ohluchl téměř úplně, důvod, proč se tak stalo, je dodnes zahalen tajemstvím. Podle některých zdrojů za to mohlo onemocnění překonané v dětství, možná tyfus. S jistotou to ale nedokáže říct nikdo.

Mezi nejslavnější Beethovenova díla patří jeho symfonie. Třetí, zvanou Eroica, původně věnoval francouzskému vojevůdci Napoleonovi Bonapartovi.

„Skladatel zpočátku Napoleona obdivoval a vnímal jako symbol revoluce. Když se ovšem Napoleon sám prohlásil francouzským císařem, Beethovena to velmi zklamalo,“ uvádí server Stereoid.cz.

Mrzení bylo tak velké, že Beethoven vyškrtnul Napoleonovo jméno z titulní strany rukopisu symfonie.

Jen pochvaly

O tom, že Beethoven je hudebním velikánem, se sice pochybovat nedá, a nepochybovali o tom ani jeho současníci, ovšem vždy se samozřejmě našli i kritici. Jenže to se skladateli příliš nelíbilo. Byl totiž poměrně domýšlivý. A zašel v tomto směru tak daleko, že odmítl, aby se o jeho skladbách mluvilo jinak, než v superlativech.

„Editorovi tehdy nejčtenějšího listu o hudbě Allgemein musikalische Zeitung pohrozil, že pokud bude uveřejňovat negativní komentáře k jeho dílům, přestane mu poskytovat kopie jeho hudebních děl,“ píše server Výkup kytar.

Smrt v bouři

Beethoven po celý život trpěl řadou vážných zdravotních problémů. Zemřel jako šestapadesátiletý. Ze světa ovšem odešel ve velkém stylu. Podle svědků jeho smrti vydechnul naposledy ve chvíli, kdy venku krátce zuřila bouřka.

„Tak, jako jsou jeho skladby plné velkých hudebních třesků, i svět o tohoto úžasného hudebníka přišel při hlasitých rytmických zvucích bouře,“ zmiňuje server Hello Music Theory.

Ukradená hlava

Kdo si vzpomíná na rakouský detektivní seriál z 90. let, Komisař Rex, určitě si pamatuje díl, v němž vídeňská mordparta řeší případ vraždy, související s krádeží lebky Beethovena z jeho vídeňského hrobu. Zajímavé je, že scénáristé si něco podobného nevycucali z prstu. I když nebyla ukradena celá Beethovenova lebka, část z ní přeci jen zmizela.

Stalo se to, když bylo koncem osmdesátých let devatenáctého století přesouváno Beethovenovo tělo z původního pohřebiště na Vídeňský ústřední hřbitov. „Když bylo Beethovenovo tělo exhumováno, někdo z lebky oddělil dva kusy kosti, a ostatky byly znovu pohřbeny bez nich. Kosti se přesouvaly z místa na místo, a skončily někde v severní Kalifornii,“ píše deník Nuselský Rýbrcrrýour.

Hudební analýza

Při poslechu Beethovenových skladeb upoutá především síla v jejich hudební, myšlenkové výpovědi, mnohdy v podobě výrazně energických, rychlých vět nebo naopak v jemnosti, citově zabarvených kantilénových částí. Typická je také určitá střídmost v množství použitých hudebních myšlenek, které skladatel vždy důsledně (někdy až urputně) opracovává, rozvíjí a tím dociluje ve své hudbě do té doby nevídané intenzity a mnohdy neočekávaných vyústění (prudké změny v dynamice nebo harmonii).

Ludwig van Beethoven diskografie

Orchestrální díla

Devět dokončených symfonií, desátá zůstala v náčrtu

Pět klavírních koncertů

Další významná koncertní díla

  • trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur op. 56
  • houslový koncert D dur op. 61
  • chorální fantazie C moll op. 80
  • předehra k Egmontovi f moll op. 84
  • předehry Leonora

Vokální díla

  • mše C dur op. 86
  • Missa solemnis D dur op. 123
  • árie Ah, perfido op. 65
  • opera Fidelio op. 72
  • oratorium Kristus na hoře Olivetské op. 85
  • předehra Egmont a scénická hudba op. 84
  • kantáta Meeresstille und glückliche Fahrt (Klid moře a šťastná plavba) op. 112
  • slavnostní hra Die Ruinen von Athen (Ruiny Athénské) op. 113
  • kantáta Der glorreiche Augenblick (Slavný okamžik) op. 136

Sólové a komorní skladby

Smyčcové kvartety

  • smyčcové kvartety op. 18, č. 1–6
  • smyčcový kvartet č. 12 Es dur op. 127
  • smyčcový kvartet č. 13 B dur op. 130
  • smyčcový kvartet č. 14 cis moll op. 131
  • smyčcový kvartet č. 15 a moll op. 132
  • Velká fuga B dur op. 133 (původně součást op. 130)
  • smyčcový kvartet č. 16 F dur op. 135

Klavírní sonáty – celkem 32

  • č. 8 c moll „Patetická“ op. 13
  • č. 14 cis moll „Měsíční svit“ op. 27
  • č. 15 D dur „Pastorální“ op. 28
  • č. 17 d moll „Bouře“ op. 31
  • č. 21 C dur „Valdštejnská“ op. 53
  • č. 23 f moll „Appasionáta“ op. 57
  • č. 26 Es dur „Les Adieux“ op. 81
  • poslední sonáty (op. 101., op. 106 „Für das Hammerklavier“ , 109, 110 a 111)

Klavírní tria

  • dvě tria (D dur, Es dur) op. 70
  • trio B dur op. 97

Houslové sonáty

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Nepropásněte novinky, akce a slevy!
Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz