Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá,16-19 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Blog
  3. Vážná hudba
  4. Vážná hudba - baroko
08.11.2021
Vážná hudba

Vážná hudba - baroko

Charakteristika barokní hudby

Barokní hudba je nedílnou součástí vážné hudby. Historické rozmezí od roku 1600 až 1750. Barokní hudba je charakterizována použitím komplexu tonálního kontrapunktu a použitím souvislé basové linky.

aktuální nabídka LP desek vážná hudba

Hudba se stala složitější ve srovnání s jednoduchými písněmi ze všech předchozích období. Plného tvaru nabývá tonalita dur a moll jako prostředek pro zvládnutí disonance a chromatismu v hudbě.

Vážná hudba - baroko - gramodesky

Během barokní éry došlo ke zvýšení popularity hudby hrané na klávesové nástroje jako bylo cembalo a varhany; housle a rodina strunných nástrojů získala podobu, která zůstala dodnes zachovaná. Od dřívějších hudebních a dramatických forem se začala odlišovat opera jako inscenované hudební drama a běžnějšími se staly vokální formy jako byly kantáty a oratoria. Zpěváci poprvé přidávali k hudbě extra tóny.

Na počátku baroka, tedy asi kolem roku 1600, se vyvinula nová hudební forma - opera. Tato forma kombinuje poezii, divadelní hru, výtvarné umění a hudbu. Vznikla jako výsledek snah skupiny italských intelektuálů, kteří chtěli oživit ducha starého řeckého dramatu, ve kterém hrála hudba klíčovou úlohu. První velká opera byla Orfeo, od Claudia Monteverdiho, a byla poprvé předvedena veřejnosti v roce 1607.

Temperované ladění

Do širší praxe se začala uvádět teorie kolem rovnoměrného temperovaného ladění, zejména proto, že umožnila širší škálu chromatických možností v obtížně naladitelných klávesových nástrojích. Ačkoli Johann Sebastian Bach nepoužíval stejné ladění, jaké běžně má moderní klavír, změny ladění od systému středotónového ladění, v té době běžného, k různým laděním, které způsobily modulaci mezi všemi tóninami hudebně přijatelné, umožnily vznik jeho cyklu skladeb Dobře temperovaný klavír.

Nástrojové obsazení barokní hudby

Barokní nástroje zahrnovaly některé nástroje z dřívějších období (např. niněra a zobcová flétna) a řadu nových nástrojů (např. hoboj, fagot, violoncello, kontrabas a fortepiano). Některé nástroje z předešlých období se přestaly používat, jako byl šalmaj, citara, rankett a barokní pozoun. 

Mezi klíčové barokní strunné nástroje patřily housle, viola da gamba, viola, viola d'amore, violoncello, kontrabas, loutna, theorba (která často hrála part basso continua), mandolína, barokní kytara, harfa a niněra. Mezi dechové nástroje patřila barokní flétna, barokní hoboj, zobcová flétna a fagot. 

Do žesťových nástrojů náleží cink, naturhorn (přírodní roh), barokní trubka, serpent a pozoun. Klávesové nástroje zahrnovaly klavichord, tangentní klavír, cembalo, varhany a později v období i fortepiano (časná verze klavíru). Bicí nástroje zahrnovaly tympany, vířivé bubny, tamburíny a kastaněty.

Jeden hlavní rozdíl mezi barokní hudbou a klasicistní hudbou, která následovala, spočívá v tom, že typy nástrojů používané v barokních souborech byly mnohem méně standardizované. Barokní soubor mohl zahrnovat jeden z několika různých typů klávesových nástrojů (např. trubkové varhany nebo cembalo), další strunné akordové nástroje (např. loutnu), smyčcové strunné nástroje, dřevěné a žesťové nástroje a nespecifikovaný počet basových nástrojů hrajících basso continuo (např. violoncello, kontrabas, viola, fagot, serpent atd.).

Vokální vývoj barokní éry zahrnoval vývoj typů oper, jako byla opera seria a opéra comique, a souvisejících forem, jakou tvořila oratoria a kantáty.

Skladatelé barokní hudby

Důležití skladatelé

Claudio Monteverdi

(1567 - 1643)

Heinrich Schütz

(1585 - 1672)

Arcangelo Corelli

(1653 - 1713)

Henry Purcell

(1659 - 1695)

Francois Couperin

(1668 - 1733)

Antonio Vivaldi

(1678 - 1741)

Georg Philipp Telemann

(1681 - 1767)

Jean-Philippe Rameau

(1683 - 1764)

Johann Sebastian Bach

(1685 - 1750)

George Friedrich Händel

(1685 - 1759)

Domenico Scarlatti

(1685 - 1757)

Důležití skladatelé v českých zemích

Adam Michna z Otradovic

(1600 - 1676)

Jan Dismas Zelenka

(1679 - 1745)

Bohuslav Matěj Černohorský

(1684 - 1742)

Jan Zach

(1699 - 1773)

František Tůma

(1704 - 1774)

Josef Seger

(1716 - 1782)

Antonio Lucio Vivaldi

Houslistou v Benátkách (také u sv.Marka), od r. 1713 sbormistrem a učitelem houslové hry v dívčím útulku Ospedale della Pieta v Benátkách.

Antonio Lucio Vivaldi - lp desky

Od r. 1717 dvorním kapelníkem v Mantově. Poslední rok svého života strávil ve Vídni. Kontakty a koncertní cesty po Evropě (Holandsko, Německo, také v Čechách).

Celkové dílo není známo, obrovský rozsah: cca 40 oper, přes 400 sólových koncertů (podle Ryoma) - pro housle (přes 200, zasloužil se o rozvoj techniky houslové hry), violoncello, flétnu (různých druhů), hoboj, fagot, trubku ad., koncerty pro více instrumentů, 60 sinfonií, 90 sonát a trií, 3 oratoria, 40 světských sólových kantát, církevní skladby, concerti grossi ad.

Johann Sebastian Bach

Narodil v německém Eisenachu. Tento skladatel je považován za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a dovršitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schoenberga nebo Goreckého.

Johann Sebastian Bach - lp desky

Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina a Goldbergovy variace.

Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát.

Adam Michna z Otradovic

Jindřichohradecký varhaník, skladatel a básník, odchovanec jezuitské koleje. Dovedl vlastní tvůrčí silou zaujmout významné místo v cele tehdejší hudební produkci. Ve dvou sbírkách, nazvaných Česká mariánská muzyka (1647) a Svatoroční muzyka (1661), vydal čtyřhlasé a pětihlasé duchovní zpěvy, mnohdy převzaté z lidové tradice, nicméně kompozičně propracované v samostatná díla.

Adam Michna z Otradovic - lp desky

Vokální hlasy jsou s doprovodem generalbasu (Nejstarší známý český generalbas) a umožňují různé obměny v hlasových kombinacích při provozování. Řada Michnových písní byla převzatá pozdějšími vydavateli kancionálu a jeho píseň Chtíc, aby spal žije v lidové tradici dodnes. Poněkud umělejší byla Loutna česká z roku 1653, soubor duchovních skladeb pro dva soprány s doprovodem dvou až tří viol a generalbasu. Koncertantním slohem napsal sbírku Sacra et litaniae (vydanou tiskem r. 1654). Obsahuje pět mší, rekviem a dvě litanie.

Některé Michnovi skladby jsou ztracené, některé se zachovaly jen zlomkovitě. V rukopise zůstala jeho Svatováclavská mše, vynikající výraznou melodickou invenci i dokonalou stavbou, využívající různých zvukových kombinací zpěvných
a instrumentálních hlasů.

Dále čtěte:

Vážná hudba

Vážná hudba - klasicismus

Vážná hudba - romantismus

Vážná hudba - modernismus

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Nepropásněte novinky, akce a slevy!
Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz